Článek
Pojišťovnám se ale nechce platit. Na druhou stranu autoservisy jim často pouští žilou naúčtováním fiktivních prací. Na přetahovanou pak doplácejí motoristé. Například Jiří Šebesta z Prahy byl na podzim roku 2010 účastníkem dopravní nehody v obci Mnichovice. Bouračku zavinil řidič druhého vozidla.
Oprava Šebestova Peugeotu 307 v neznačkovém servisu vyšla na 102 tisíce korun. Pojišťovně zastupující viníka sice událost oznámil a doložil, její zástupce však Šebestovi sdělil, že za opravu uhradí jen 67 tisíc korun.
Ze své kapsy tak musel poškozený doplatit 35 tisíc, i když nehodu nezpůsobil. Kdyby nezaplatil, byl by bez auta.
Obrátil se ale záhy na právníky. Pojišťovna nakonec couvala. Mimosoudně. „Pojišťovna přistoupila na dorovnání požadované částky, aniž bychom na ni museli podat žalobu,“ řekl Právu právník Petr Novák z právnického projektu Vaše nároky.cz.
V Německu platí pojišťovny více
Podle něho například v Německu pojišťovny vyplatí na pojistném z povinného ručení až 98 procent, kdežto české pojišťovny v průměru zhruba polovinu z částky vyúčtované za opravu.
„Náklady na opravu u vozu pana Šebesty byly prokazatelně vynaloženy úsporně a účelně, neboť vozidlo bylo opraveno v neznačkovém servisu, tedy levněji než v servisu značkovém. Bylo to očividné, takže nemuselo dojít ani na soud,“ dodal Novák.
Vymáháním zkrácených plnění se cíleně zabývají i další právníci, například z projektu Amortizace.cz. Zde jsou další případy motoristů, jimž se podařilo dostat peníze zpět z pojišťoven. Na stránkách jsou i přiložené rozsudky soudů, které mohou být pro další poškozené právním vodítkem.
Ústavní soud smetl argument amortizace
Pojišťovny nejčastěji argumentují tím, že vůz je už nějakou dobu používaný a opravou za použití nových dílů se zhodnotil, což ale v praxi nebývá pravda.
Po těžké havárii má i opravený vůz rázem nižší hodnotu – v řeči právníků se tomu říká „znehodnocení opravou“.
Navíc jejich postoj utrpěl vážnou újmu rozhodnutím Ústavního soudu už v březnu 2008, který uvedl, že „rozsah náhrady škody musí zohlednit výši všech nutných prostředků, které poškozený byl nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí“.
Pokud to podle ÚS „není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala k odstranění následků události“.
„Povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu nelze přenášet na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat proti škůdci (viníkovi),“ zdůraznil před šesti lety ÚS. Většina motoristů o této judikatuře ale neví, a tak si jen zanadává, platí a právně se nebrání, protože to považuje za předem ztracené.