Článek
Život pohromadě, ale bez oficiálního svazku přijde laciněji, a volnější svazek párům lépe umožňuje obstát v tržním prostředí. Loni tak bylo v ČR podle Českého statistického úřadu uzavřeno jen 45 tisíc sňatků, nejméně od roku 1918.
Rodina je přitom podle průzkumů stále prioritou Čechů. Nemít rodinu a děti chce programově jen minimum mladých párů.
„Není to vůbec o zneužívání sociálních dávek, že by například mladá matka žila v páru, ale oficiálně pro úřady by byla samoživitelkou. Svatba je totiž drahá záležitost a lze se bez ní dobře obejít. Než do oslav a hoštění příbuzných, to raději peníze investujeme do zařízení společného bytu,“ řekla Právu třicetiletá Ivana, která již pátým rokem žije se stejně starým Karlem.
„Když jsem žila sama, bylo to drahé, vše jsem platila sama. Nyní se poctivě v nákladech na společný život s parterem dělíme. Nebereme si hypotéky, půjčky, jejichž splácení by nám mohlo dělat následně finanční problémy,“ řekla Ivana.
„Ušetříme v tom, že neřešíme, kdo je živitel rodiny a kdo by měl přidávat do společné pokladny více či méně. Výdaje jsou racionální, na každé koruně se musíme dohodnout. Nemusíme ani soutěžit s ženatými a vdanými vrstevníky, kdo má lepší auto, a byl déle na zahraniční dovolené,“ dodala.
Česko není výjimkou
V trendu společného života bez oficiálního papíru není ČR ve světě osamocena. Obdobný pokles počtu svateb zaznamenávají i státy západní a severní Evropy. I tam je jedním z hlavních důvodů finanční situace partnerů.
„Spíše než mladí lidé mají problém se soužitím párů na psí knížku konzervativní politici a církev. Pro nás ale už svatba není ekonomickou ani společenskou podmínkou, abychom měli potomky,“ tvrdí pětadvacetiletý Milan.
Kritici volného svazku naopak tvrdí, že důvodem neochoty uzavírat manželství je hlavně absence odpovědnosti. Podle nich je to projev sobectví a touha užívat si bez závazků a určitého odříkání.
Řada mladých lidí ale s takovým názorem nesouhlasí. „Spíše se projevuje to, že lidi bez zkušeností, znalosti jazyků a zahraniční praxe nikdo do dobrého zaměstnání nevezme, ani ho nesežene. To ale s rodinou na krku dosti dobře nelze zajistit,“ je přesvědčen pětatřicetiletý Petr.
„Pokud bych se choval jako moji rodiče, oženil bych se v pětadvaceti. Kde bych ale žil, když mám platit za studia, a bez praxe seženu práci nanejvýš za osmnáct tisíc hrubého? A kdo mi koupí byt? Rodinu bych vystavil strádání, ekonomickým problémům, těžko splatitelným půjčkám, kočování po levných podnájmech v problémových čtvrtích, kde bych se bál pustit děti samotné na hřiště, aby je neoslovili drogoví dealeři,“ vysvětluje Petr.
Nejde o krizi, ale o transformaci
Podle některých sociologů neprochází soužití v páru hlubokou krizí, ale zásadní transformací. „Současné podmínky tržní společnosti přece nelze srovnávat s podmínkami pro vznik rodin například v období první republiky. Přitom i tehdy v období hospodářské krize počet oficiálních svazků klesal,“ argumentují experti.
Výzkum Sociologického ústavu prokázal, že stabilita žití bez oddacího listu je menší než v oficiálním svazku.
To však Čechy a Češky od života na hromádce neodradí. Trend k tomuto typu partnerského soužití podporuje i tolerance naší společnosti a praktické příklady. Řada politiků a tzv. celebrit, které určují životní způsob a styl, totiž se svatbou nijak nespěchá, přestože mají děti.
Výhodou života bez oficiálního papíru je podle Čechů a Češek také snazší a levnější případný rozchod. Svateb ubývá, tzv. psích knížek je stále víc.