Článek
Česko má již několik Evropou chráněných zemědělských či potravinářských výrobků. Patří mezi ně například hořické trubičky, karlovarský suchar, štramberské uši.
V případě tvarůžků svedli Češi v Bruselu kvůli zařazení některého ze svých výrobků na unijní seznam jeden z největších bojů. O ochranu tohoto zeměpisného označení Česko požádalo krátce po vstupu do EU v roce 2004.
Proti se ale postavily Německo a Rakousko, které argumentovaly svými historickými právy. Praze se s nimi nepodařilo dohodnout, takže o všem musela rozhodnout Evropská komise. Ve čtvrtek výbor složený ze zástupců členských zemí bloku schválil, že Češi mají na toto označení právo. Němci a Rakušané nicméně budou moci po pět let v němčině ještě toto označení také používat.
"Byla to dlouhá, náročná bitva. Využili jsme při ní všechny zbraně v diplomatickém arzenálu," řekla velvyslankyně ČR při EU Milena Vicenová.
| K čemu ochranné značení slouží: |
|---|
| Používá se od devadesátých let a jeho cílem chránit názvy kvalitních zemědělských a potravinářských výrobků, které si získaly věhlas v EU i ve světě. Ochranná známka má pomáhat odlišit se od „padělaných“ výrobků, které se snaží zneužít věhlasu svých kvalitních konkurentů. |
EU rozlišuje tři druhy registrací: chráněné zeměpisné označení (PGI), chráněné označení původu (PDO) a tradiční zaručenou specialitu (TSG). První dvě jmenované známky zaručují, že se výrobek částečně nebo zcela vyrábí v určité zeměpisné oblasti. Zaručené speciality jsou zase výrobky, které mohou prokázat tradiční způsob výroby a složení. Celkem je na seznamu zhruba tisícovka různých výrobků.