Havel pocházel ze známé pražské podnikatelské a intelektuálské rodiny Václava M. Havla. V 60. letech 20. století působil v Divadle Na Zábradlí, kde jej proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem pražského jara prosazoval zavedení demokratické společnosti, po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy jej postihl zákaz publikovat a stal se jedním z disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu.

Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv, Charty 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu to vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době kromě dalších divadelních her napsal i vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978).

Poslední i první prezident

Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 Havel spoluzakládal Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dva samostatné státy, Českou republiku a Slovenskou republiku.

Olga Havlová s Václavem Havlem v 90. letech

Olga Havlová s Václavem Havlem v 90. letech

FOTO: Vlasta Luťanská, Právo

Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem ČR. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy (1. července 1991) a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) v březnu 1999. Havel výrazně prosazoval také přijetí České republiky do EU, uskutečněné v roce 2004 po jeho odchodu z funkce prezidenta.

Jako literát se Havel světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabýval tématy moci, byrokracie a jazyka, a rovněž svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zabýval filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence. Věnoval se také experimentální poezii; jeho sbírka Antikódy obsahuje básně psané především v 60. letech 20. století.

Velkou část života prožil Havel s manželkou Olgou, po její smrti v roce 1996 se o rok později oženil s populární českou herečkou Dagmar Veškrnovou.

Nejbližší pozůstalí

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Po jeho smrti se s ním přišly do Pražské křižovatky – odsvěceného kostela svaté Anny – rozloučit tisíce lidí, další přihlížely převozu ostatků do svatovítské katedrály, kde se 23. prosince uskutečnil státní pohřeb za účasti českých i zahraničních vrcholných politiků.