Článek
Přelomové události v islámském světě už bezprostředně ovlivňují každodenní život lidí v Evropě. Do EU se nekontrolovaně valí statisíce osob, roste hrozba teroristických útoků. Pane místopředsedo, nepromění to zavedené právní principy moderní Evropy, zakotvující ochranu soukromí a osobních svobod?
Asi jsme se přehoupli z etapy, kdy jsme cítili, že nejcennější je svoboda, do situace, kdy si začneme pokládat otázky, zda je pro nás podstatnější široce pojatá svoboda, nebo bezpečnost. Domnívám se, že většina lidí se přikloní za takových okolností spíše k tomu, aby se trochu slevilo z ochrany soukromí, že tedy naše hovory budou třeba nahrávány, ale sníží to riziko toho, že někde na ulici vybouchne bomba.
Myslím si, že jsme v situaci, kdy lidé začínají mít důvodný strach, proto si řeknou, že hodnota ochrany života je cennější než hodnota ochrany soukromí a značné svobody.
Naše osobnosti z různých povolání, jako je například předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, se v připravované knize egyptologa Bárty zabývají vznikem a zánikem civilizací. Porovnávají je od starověku a snaží se odpovědět na otázku, zda současná evropská společnost naplňuje symptomy zanikající civilizace, či nikoliv. Já jsem se nad tím proto hlouběji zamýšlel z pohledu právníka, soudce a pořád si říkám: Co se to vlastně děje?
Podle mne to začíná už tím, že z evropské ústavy vypadla poměrně neškodná formulace, že Evropa stojí na křesťanských základech. To neznamená, že je křesťanská, ale že stojí na základech křesťanské a hebrejské kultury. Na ní Evropa postavila svůj rozvoj, uspořádání základních lidskoprávních představ. Vyjadřuje to určité tradiční hodnoty a principy naší společnosti.
To ale narazíte u intelektuálů a mnohých evropských politiků razících nekompromisně tzv. multikulturalismus. Nebojíte se toho?
My jsme dnes v situaci, kdy se jaksi nehodí říkat, že naše civilizace stojí na křesťansko-hebrejských a antických kulturních principech. Jako bychom ztratili sebevědomí vlastních kořenů, které přitom současně absolutně nepopírá právo těch druhých.
Pěkně to vystihl dalajlama, když se ho nějaký Evropan zeptal, co má dělat, když chce žít duševním životem, zda má odjet do Tibetu a trávit čas v nějakém klášteře. On odpověděl otázkou: Proč se nevěnujete duchovnímu životu, jaký je u vás přirozený? On, dalajlama, ho odkázal na křesťanství.
My jsme z křesťanských hodnot vycouvali, zřekli jsme se jich, ale žádné nové jsme nepřijali. Pokud někdo říká, že jsme jako společnost příliš bohatí, lenošní a nemáme chuť o něco bojovat, tak na tom něco je.
Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu
Pojďme si položit otázku, kolik mužů by dnes šlo za svoji vlast bojovat, tak jako za druhé světové války šli létat za svou vlast do Británie nebo když byla mobilizace. Na kolik jsme odhodlaní se za hodnoty, kterých si vážíme, postavit?
Pokud si společnost tyto věci upřímně nepojmenuje a právo se podle toho nezačne chovat, tak si brzy začneme klást jinou otázku: zda hodnoty, o nichž mluvíme, že je stále obhajujeme, jsme ochotni hájit, a také zda je ještě vůbec máme. Brzy bude v Evropě o milióny více lidí.
Ale jsme ochotni se s nimi dělit o evropské bohatství a za jakých okolností, jakým způsobem? To jsou otázky, jež se brzy začnou v právu promítat.
Myslíte si, že vy, vysoce postavený soudce Nejvyššího soudu, se budete muset jednou učit islámské právo šaría? Na řadě míst v západoevropských zemích již nadpoloviční většina obyvatel, a tudíž i voličů, vyznává islámské principy...
Právníci na vysokých postech v justici se od vysoké školy zajímají o kulturu a právo v celém světě, takže ovládáme pohledy na právo od staré Číny přes Japonsko, Indii až samozřejmě po arabský svět. V jisté nadsázce řečeno jsme připraveni vstřebávat i jiná právní pojetí, než na jaká jsme zde zvyklí.