Článek
Důvodem, proč je vzájemná důvěra Čechů na nízké úrovni, je podle sociologů víc. Vysoká míra korupce, do očí bijící sociální rozdíly, pocity nespravedlnosti či třeba bezpečí na ulici.
„Nedůvěra není nějakým charakteristickým rysem národa, spíš se jedná o projevy bezradnosti, kdy lidé nevědí, jak se mají chovat,“ říká psycholožka Kateřina Irmanovová.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Důvěra je základ
Vliv na pocit důvěry většiny lidí má i jejich neúčast ve veřejném životě. Významnou roli hraje i v některých firmách záměrně prosazovaný pocit silné konkurence. Zaměstnanci se nepovažují za spolupracovníky, ale za konkurenty, kteří mohou přežít a postoupit jen na úkor toho druhého.
Svůj díl k nedůvěře přidávají i politici vzájemnými urážkami, nesnášenlivostí a výpady. Přitom důvěra mezi lidmi je nejen podmínkou partnerského soužití, ale hlavně i celospolečenské soudržnosti, fungování státu a jeho institucí, včetně politických stran, nebo i prosazování národních zájmů.
„Základem pro jakýkoli vztah – ať už soukromý, nebo pracovní – je důvěra,“ potvrzují psychologové. To ale v Česku moc neplatí.
„Šel jsem vrátit boty, u kterých se po půlhodinovém nošení odchlípla podrážka. Prodavačka se na mne dívala jako na lumpa, který chce okrást její prodejnu,“ říká padesátiletý Karel.
„Nabídli mi kandidovat ve volbách. Raději jsem to ale vzdal, když se mě stále více lidí včetně přátel a kamarádů ptalo, proč chci začít na stará kolena krást,“ doplňuje šedesátník František, kterého zajímá komunální politika.
„Byl jsem unavený, nestačil jsem si uklidit všechno uhlí a dříví, které mi přivezli před dům. Řekl jsem si, to přece nikdo nevezme, vědí, že je to moje, na zimu, dodělám to ráno. Do rána mi část uhlí někdo ukradl, takže s důvěrou na mne nechoďte,“ řekl Právu čtyřiasedmdesátiletý Prokop.
O získání důvěry se musí usilovat
Podle Centra pro výzkum veřejného mínění si pouze šest procent dotázaných myslí, že ve společnosti převládá tolerance, rozumný a střízlivý způsob hodnocení a snaha o porozumění a dohodu.
Podle poloviny dotázaných (51 procent) spíše převládá závist, nevraživost a konflikty. Ve sporech málokdy vítězí rozum, přijatá řešení jsou lidem spíše vnucována. Naděje na změnu ale ve společnosti stále žije. Přes padesát procent lidí je přesvědčeno, že o vzájemnou důvěru, toleranci by se mělo usilovat.
Podle většinového názoru lidí by měla na postupech uvnitř společnosti a v důležitých událostech panovat většinová shoda a domluva. To, že Češi a Moravané ročně přispějí třemi až čtyřmi miliardami na dobročinné účely, potvrzuje, že věří těm druhým, že je to na dobrou věc.