Elitní odstřelovači pálí už na dvojku

Snipeři totiž nebývají jedinou složkou zásahového týmu Útvaru rychlého nasazení (URNA) v akci. Pro srozumitelnost komunikace v rámci odpočtu se jako znamení pro odstřelovače standardně používá číslo dva. V momentě, kdy odpočet začne, má sniper jen několik vteřin na to, aby zaměřil cíl, protože když uslyší „dva“, musí vypálit a zasáhnout. Ve chvíli, kdy velitel říká jedna, už musí být nepřítel zneškodněn.

Příslušníci českého Útvaru rychlého nasazení letos zvítězili v policejní kategorii na Mistrovství světa ve střelbě policejních a vojenských odstřelovačů, které se konalo v Maďarsku. Střílelo se na vzdálenost od 20 do 410 metrů ze všech možných pozic, po vyčerpávající fyzické zátěži, z jedoucího kamiónu nebo v simulovaných pouštních podmínkách.

Mezi nejnáročnější patřila střelba na 60 metrů, při které musel odstřelovač během deseti vteřin jednou ranou vleže zasáhnout ostří zabodnutého nože a to tak, aby se kulka rozpůlila na dvě stejné části. I to umí nejlepší z českých odstřelovačů, který u policie slouží už 17 let. Jméno ani tvář zveřejnit nechce.

Už jako kluk se učil s tátou střílet ze vzduchovky. Dnes je jeho denním chlebem spoušť jedné ze šesti pušek, které mají odstřelovači URNA k dispozici. Začínat však musel od píky na obvodním oddělení policie, odkud po třech letech přešel k zásahové jednotce, tzv. těžkooděncům. Za další dva roky si podal přihlášku k elitnímu Útvaru rychlého nasazení. Od roku 2001 je profesionálním odstřelovačem.

V civilu vypadá jako normální tatínek od rodiny ve středních letech. V akci se však mění v bezchybně fungující „stroj“, který musí splnit misi, aniž by udělal sebemenší chybu.

„Úkol zní zneškodnit teroristu za bariérou a dva teroristy za oknem, nahlašte připravenost a pozitivní cíl,“ dává velitel jasné instrukce do vysílačky. Rozhodný hlas mu suše odpovídá: „Připraven, pozitiv.“ Opět se ozývá odpočet, ohlušující rány a papírový terorista je zasažen přímo mezi očima s přesností na milimetr. Střelec sundává kuklu, která mu zakrývá obličej a nekompromisní soustředěný výraz chladného snipera přechází do klidného úsměvu bodrého chlapíka. Profíci z URNA nejsou zvyklí míjet cíl.

Scéna jako z akčního filmu je v tréninkových prostorách URNA každodenní realitou. V prostoru, který se nachází na utajeném místě v Plzeňském kraji, jsou tři střelnice o délce 300, 100 a 50 metrů, překážková dráha, heliport, věž pro slaňování, simulace městečka, torzo autobusu, trup dopravního letadla a takzvaný killing house, kde se nacvičuje taktika vstupu do budovy.

A všude tam jsou terče a figuríny simulující pachatele. Vše má co nejvěrněji napodobovat variabilní situace a prostory, ve kterých se může odstřelovač v reálu ocitnout – osvobozování rukojmích v bankách a na letištích, cílení zločince na náměstích, v davu lidí, ochranu VIP osob ohrožovaných atentátníky na nebezpečném území.

Odstřelovači tady procházejí dvěma typy cvičení – první, dynamické, určené pro zahraniční mise, má simulovat pohyb v nebezpečném a neprozkoumaném terénu, odstřelovač operuje ve stresovém módu, aniž by tušil, jaké nástrahy mu velitel připraví. V terénu na něj „číhají“ simulátory výbušnin a nášlapných min, v nečekanou chvíli před něj vhazují slzné granáty, již zacílení nepřátelé se neplánovaně přesouvají a jiní ho napadají střelbou za zálohy. Člověk v terénu je tak vystaven dvojí zátěži – musí dokázat úspěšně čelit všem neočekávaným nástrahám a zároveň nesmí ztratit z hledáčku nepřítele. Je to test schopností předvídat, rychle se rozhodovat a jednat s chladnou hlavou.

Druhé, statické cvičení simuluje pohyb lidí v předvídatelných prostorách, kde je základem například eliminace teroristy uvnitř pohybujícího se davu. „Cíl zaměřen,“ ozve se z vysílačky a zatímco umělohmotné hlavy představující civilisty zůstávají bez poskvrnky, kulička s pěti centimetry v průměru vtěsnaná mezi nimi – terorista – se rozprskne do všech stran.

Choulostivou otázkou zůstává, kolikrát museli odstřelovači zmáčknout spoušť, když v hledáčku měli hlavu živého člověka. U nás v Česku prý zatím nebyla střelba zapotřebí.

Jinak je tomu ale na zahraničních misích v Iráku a Afghánistánu, kde jsou situace, při kterých jde o život, na denním pořádku. „Když byli odstřelovači z URNA pověřeni chráněním VIP osoby v zahraničí, tak se nikdy nestalo, že by byla ta osoba zraněna, a to navzdory tomu, že se v těchto zemích na kolony s diplomaty běžně útočí,“ odpovídá na otázku, zda odstřelovači stříleli na někoho při zahraničních misích, tiskový mluvčí policejního prezidia Jan Melša. Kolikrát tam museli odstřelovači vypálit, neprozradí.

V případě skutečné pohotovosti ostřelovači vyrážejí na místo zásahu, kde zaujímají strategickou pozici, odkud přes komunikační systém předávají informace do štábu. Ten následně rozhodne, jaký typ zákroku zvolí. Ostřelovač vyčkává. „Bývají to hodiny, někdy čekáme téměř nehnutě třeba čtyři celé dny, některé akce mohou vyžadovat dokonce měsíc v terénu,“ popisuje člen URNA. Střílí se opravdu, jen když je to nezbytně nutné. Teprve ve chvíli, kdy selžou veškerá vyjednávání, a situaci nelze řešit poklidnou cestou, se provádí finálový precizní výstřel za účelem záchrany co nejvíce rukojmích.

Trefit objekt velikosti lidské hlavy na vzdálenost 500 metrů puškou vážící 17 kilogramů se podaří málokomu. Odstřelovači tohle musí zvládnout se samozřejmým výrazem ve tváři. Ačkoli v civilu působí klidným, vyrovnaným až obyčejným dojmem, jsou to tvrďáci. Jejich práce znamená stres na plný úvazek. Kdo by se chtěl stát členem URNA, musí tedy splňovat opravdu náročné předpoklady.

Mezi ně patří minimálně tři roky praxe u policie, perfektní zdravotní stav, fyzická kondice a vysoká odolnost vůči stresu. Uchazeč podstupuje několik kol psychotestů a různorodé zkoušky fyzické odolnosti, které zahrnují například několikadenní pohyb v náročném terénu bez možnosti spánku. Testuje se také schopnost rozhodování a taktického jednání v takových podmínkách.

Nejsou-li výsledky testů perfektní, má uchazeč smůlu. URNA bere jen stoprocentní výsledky. Je třeba se vždy trefit do černého, a to i ve výběru vhodných kandidátů do oddílu odstřelovačů.