Článek
Uvidíme, které z nich zvolí Petr Horák, kastelán zámku Duchcov, kde, jak většina ví, slavný milovník a kavalír svoji dobrodružnou životní pouť dokončil.
Zabití, vojenská kariéra, ale i herecké nadání
Co vlastně dnes o životě Giacoma Casanovy víme? Jeho celé jméno zní Gian Giacomo Geronimo - Jan Jakub Jeroným, narozen v Benátkách, na Velikonoce - přesně 2. dubna roku 1725. Sám v první kapitole svých Pamětí dokládá rodokmen až k roku 1428, kdy don Giacomo Casanova, nemanželský syn dona Franciska unesl donnu Annu Palafoxovou den poté, co složila klášterní slib.
Barvité byly i osudy dalších předků - zabití královského důstojníka, útěky, únosy krásných žen, příchylnost k divadelní Múze, ale taky vojenská kariéra a literární nadání - to všechno v rodu Casanovů najdete. Stopy toho všeho, smísené ve specifickém poměru, stvořily osobnost Giacoma Casanovy, prvního ze šesti sourozenců.
Otcem byl Gaetano Giuseppe, kterému učarovala herečka, kvůli ní se stal tanečníkem a později i hercem. Krásnou Fragolettu ale opustil a zahleděl se do šestnáctileté Zanetty, dcery obuvníka Geronima Farusiho - zopakoval to, co muži z rodu Casanovů uměli už po staletí - dívku unesl a vzal si ji za ženu. Za devět měsíců po svatbě přišel na svět Giacomo.
Jeden z našich největších znalců - "casanovistů" - Josef Polišenský, dělí jeho život na tři základní etapy: rozhněvaný mladý muž z Benátek - toto období uzavřelo vězení a slavný útěk z olověných kobek. Pak to byl okouzlující cestující představitel francouzské kultury.
Dožíval v Česku
Ve třetí etapě života, to byl unavený světoběžník, dožívající v českém ústraní, odkud se ovšem vyhoupl zpět - tentokrát do světa literatury. Dík hraběti Josefu Karlu Emanuelovi z Valdštejna, kterého okouzlil svým vyprávěním (mimochodem - oba byli členy zednářské lóže), se dostal na zámek do Duchcova a byl ustanoven bibliotékářem.
"Právě na duchcovském zámku napsal svoji slavnou zprávu o útěku z olověných komor benátských a hlavně tady sepsal své stěžejní dílo - slavné Paměti, ale také třeba román Icosameron, což je jedna z prvních utopických nebo chcete-li - sci-fi záležitostí, které vůbec kdy byly napsány," popsal Horák.
Na zámku v Duchově dnes najdete autenticky zařízené místnosti, v kterých se Casanova pohyboval, najdete ukázku jeho rukopisu i křeslo, ve kterém 4. června 1798 zemřel. A beze vší falešné skromnosti - je to jediná expozice svého druhu na světě, ani rodné Giacomovy Benátky se nemohou pochlubit něčím podobným.
Casanova sám Duchcov, či spíš tamní lidi moc nemiloval, nerozuměli mu a on jim, zlobil se na služebné, traduje se, že po chodbách honil kuchaře, který zkazil makarony. Byl pravým gurmetem a je doloženo, že objednával z ciziny lahůdky, které tu byly vzácné - například olivy, ale také třeba měl povolení importovat tisíc čokolád a 400 speciálních zákusků.
Člověk ho musel obdivovat
V nedalekých Teplicích našel přátelské a chápající duše - členy rodiny Clary-Aldringen, navázal přátelství s princem Charlesem de Ligne, který se později stal prvním životopiscem Giacoma Casanovy - jeho řádky vyvolávají dost přesnou představu o rozporuplné osobnosti.
"Byl to velice krásný muž, kdyby nebyl ošklivý" - uměli byste lépe vystihnout charisma, které muselo Casanovu doprovázet až do pozdního stáří? A dále: "africká pleť, živé oči, plné ducha, prozrazující však stále podrážděnost, neklid nebo zlost, dodávají mu trochu divoké vzezření... směje se málo, ale vzbuzuje smích... když něco vypravuje, vkládá do toho tolik originálnosti, prostoty a dramatického podání, že ho člověk musí obdivovat..."