Článek
Submisivním nebo dominantním člověkem se můžete narodit, ale mnohem častěji má na utváření životních rolí vliv výchova. Pokud jedinec vyrůstá v autokratickém stylu výchovy, kdy pro jeho tužby a přání rodiče nemají příliš pochopení, pak z něj obvykle vyroste submisivní, závislá a málo iniciativní osobnost. Nebo naopak osobnost s agresivním chováním vůči autoritám.
Když rodiče v dětství poslouchají spíše potomka, než on je, pravděpodobně se jedinec obklopí i v dospělosti submisivními lidmi, od nichž bude vyžadovat poslušnost.
Rodiče a především jejich výchova se tak na každém člověku v mnoha směrech podepisuje, životní role nevyjímaje.
| Jak poznáme, zda se jedná o submisivního či dominantního jedince |
|---|
| Submisivitu charakterizuje neprůbojnost, citlivost či spořádanost. Nicméně to neznamená, že tento člověk nezná své hodnoty a neumí hájit své názory. Než by ale vyvolával konflikty, raději mlčí a myslí si své. Obvykle jde tzv. s davem. |
| Dominantní jedinec působí velmi průbojně až energicky. Moc rád řídí lidi. Vzhledem ke svému individualismu dokáže dát zřetelně najevo, co se mu líbí a co ne. Avšak pod tvrdou slupkou se obvykle skrývá velmi nestabilní a slabá osobnost. |
V sexu se mohou role vyměnit
Přestože se submisivní jedinci mohou zdát navenek velmi křehcí a zranitelní, v posteli tomu může být přesně naopak. Často v sexu vyžadují přímočaré jednání a mnohdy se staví i do dominantní role. A naopak navenek dominantní jedinci si v posteli obvykle potrpí na něžné a romantické zacházení. A někteří dokonce vyžadují hrát doslova pasivní či submisivní roli.
Samozřejmě to nemusí být pravidlem, protože každý člověk je unikát a sexuální chování je ovlivněno celou řadou dalších okolností. Nicméně i skutečně zlý despota může toužit v milování po roli otroka a naopak v životě neprůbojný a nesmělý jedinec po roli otrokáře.
Dominantně submisivní vztah
V tomto vztahu vždy jeden z partnerů rozhoduje a druhý bezmezně poslouchá. Vztah jako takový tedy řídí dominantní jedinec, který svého submisivního partnera po všech stránkách viditelně či skrytě ovlivňuje. Skrytí manipulátoři bývají inteligentnější a svůj nátlak na druhého strategicky plánují. Submisivní jedinec tak činí postupně větší a větší ústupky, zprvu aniž by si to uvědomoval. Samozřejmě může za to i prvotní zamilovanost, během níž si partnera idealizuje a věří jeho dobrým úmyslům.
Bohužel postupem času se může dominance partnera stupňovat. Poslušnost partnera si může začít vydobývat zvýšenou agresivitou, neustálými hádkami, ponižováním, ale i citovým vydíráním. Submisivní jedinec se ale i tak málokdy brání. Může za to obvykle strach, ale i snaha zavděčit se a udržet si partnerovu lásku. I když se nemusí jednat o případ domácího násilí, dominantně submisivní vztah může mít k domácímu násilí skutečně velmi blízko. Záleží většinou na tom, kam až poslušný partner svého manipulátora nechá dojít.
Důležitá rovnováha
Vztah nejlépe funguje, pokud se role submisivity a dominance dynamicky střídají. To znamená, že každý z partnerů v něčem vyniká, ale o všem důležitém rozhodují partneři společně. Když se neshodnou, mohou se pohádat, ale neexistuje, aby ústupky a kompromisy dělal jen jeden z nich. Vítězem sporu je obvykle ten, kdo předloží lepší argumenty, a ne ten, který má silnější hlas či větší sílu.
Vše je o komunikaci, toleranci a vzájemném respektu. Pokud si partneři důvěřují, chovají k sobě úctu a vzájemně si váží svých předností, pak jejich partnerskou rovnováhu hned tak něco nenaruší.
