Podíval se na ženu a okamžitě věděl, co jí bude slušet. Kouzlem své osobnosti ji také přesvědčil, aby mu důvěřovala. Choval se stejně k celebritám jako k obyčejným ženám. Objednávaly se k němu několik měsíců dopředu. Když už byl hodně populární, přestal česat a věnoval se hlavně organizování účesových festivalů.

Často jezdil po Evropě, aby mu neuniklo nic z novinek na západním trhu. Kde se vzal tenhle muž, naprosto se vymykající běžnému socialistickému uvažování?

Matuška není Matuschka

Když za Gerhardem jednou přišel zpěvák Waldemar Matuška, ostatně měl to do Smeček pár kroků, bydlel přímo na Václavském náměstí, řekl, že chce poznat svého jmenovce. Gerhard se však na rozdíl od něj psal německy. Oba jeho rodiče byli sudetští Němci.

Narodil se v roce 1932 v Novém Jičíně. O tom už mi vypráví vdova po Gerhardovi paní Marie Matuschková, za kterou jsme zajeli do německého městečka Stammham.

„Nový Jičín měl v té době zhruba 12 000 obyvatel a devadesát procent z nich tvořili Němci,“ vzpomíná paní Matuschková.

Marie Matuschková

Marie Matuschková

FOTO: archív Marie Matuschkové

Gerhardův tatínek byl úspěšný krejčí a vedl salón s dvaadvaceti zaměstnanci. Podnikavost tedy zřejmě zdědil po něm. Za protektorátu se rodiče rozvedli, a když válka skončila, Gerhardův otec s novou partnerkou šel do odsunu.

Maminka se odsunu bála, proto se raději provdala za kadeřníka ze Slovenska. Díky tomu mohla i se synem zůstat v Československu. Nikdy se ale nenaučila česky a Gerhard začal česky mluvit až po roce 1945. Samotného by ho asi nenapadlo vybrat si zrovna profesi kadeřníka, ale takhle mohl jít do učení ke svému otčímovi.

Začali v prázdných prostorách

Marie se s Gerhardem poznala, když jí bylo devatenáct. Byl o jedenáct let starší a ženatý, s dvěma dětmi. „Vůbec pro mě nepřicházel v úvahu, jenže to byste ho museli znát. Nakonec si mě získal, rozvedl se, jenže na maloměstě z toho byl skandál. Proto jsme z Nového Jičína raději odešli,“ vzpomíná Marie.

Gerhard na ni měl od počátku zásadní vliv a ona se tomu nijak nebránila. „Nikdy jsem se s ním nehádala, co řekl, to pro mě platilo. Asi proto mě oslovoval Ovenko. Vyučila jsem se modistkou, ale kvůli manželovi jsem si ještě pořídila výuční list v oboru kadeřnice, abychom mohli společně pracovat.“

V roce 1964 přijeli do Prahy za ředitelem Komunálních služeb (spolu s Hygií to byly dva podniky, zastřešující kadeřnické provozovny) a ten Gerhardovi okamžitě nabídl práci. Mohl si prý vybrat kterékoli kadeřnictví, dát si tam své lidi, ale to Gerhard nechtěl.

Gerhard vyhrával kadeřnické soutěže a úspěšně nás reprezentoval i v zahraničí.

Gerhard vyhrával kadeřnické soutěže a úspěšně nás reprezentoval i v zahraničí.

FOTO: ČTK

„Dejte mi prázdné prostory a já si kadeřnictví vybuduji,“ navrhl. Dostal tedy volné místnosti po německém kadeřníkovi Krausovi, který před svým odsunem pracoval v kadeřnictví Ve Smečkách 33.

„Tam jsme společně vybudovali Vlasové studio pro ženy i pro muže, i když ženy vždycky převažovaly. Podnik jej podle přání Gerharda vybavil vkusným starožitným nábytkem, bylo to tam skutečně krásné,“ vzpomíná Marie.

Pětkrát mistrem Československa

„Na co sáhl, to se mu dařilo,“ řekl o něm jeho blízký přítel Eduard Hrubeš. Nejvíc to platilo samozřejmě o jeho kadeřnické dovednosti – pětkrát získal titul mistra republiky.

Když jeho salón získal prestiž, česat přestal a věnoval se organizování mezinárodních kadeřnických festivalů. Uspořádal jich patnáct a jeho zásluhou se do Prahy sjížděly kadeřnické špičky z celého světa. Zadarmo česaly, samy si platily ubytování – natolik je dokázal Gerhard nadchnout. Jako moderátora si na tyto akce bral právě Edu Hrubeše, jehož považoval za nejlepšího konferenciéra.

Do kadeřnických soutěží později Matuschka přihlašoval místo sebe svou ženu. To už si postavili vilu na Barrandově, v níž bylo všechno přizpůsobeno profesi. „Tady jsme se připravovali za podmínek těžších, než pak byly na soutěžích. Pozvali jsme modelky, rozsvítili reflektory, pustili hudbu na plné pecky a se stopkami v ruce stříhali a česali,“ vypráví Marie.

U vily na Barrandově dodnes najdete voliéry pro papoušky, ale Marie Matuschková tu už dávno nežije.

U vily na Barrandově dodnes najdete voliéry pro papoušky, ale Marie Matuschková tu už dávno nežije.

FOTO: archív Marie Matuschkové

Kdekdo jim mohl závidět, že mají dům s bazénem, ale Matuschkovi tvrdě pracovali. Vedle zaměstnání podnikali ve volném čase turné po Evropě a pro Wellu, Schwarzkopf a další firmy organizovali předváděcí akce. Gerhard mohl díky svým německým kořenům jezdit do zahraničí bez výjezdní doložky a hojně toho využíval.

V éře příčesků

Jak fungovalo Vlasové studio Ve Smečkách a jaké účesy byly „in“ v 60. letech? Stačí se podívat na dobové fotografie s tupírovanými účesy a překládanými drdoly, které budí dojem velké hlavy. Hojně se přitom využívaly příčesky.

„To slovo vymyslel Gerhard a díky němu se dostalo do slovníku,“ připomíná Marie. „Každá zákaznice chtěla příčesek, tak jsme je třásnili a šili z přírodních vlasů doma celá rodina, moje maminka i teta. Až Gerhard přesvědčil vlásenkářství, kde se původně zabývali jen parukami, aby dělali i příčesky.“

Ve Smečkách byl dvousměnný provoz a otevírací doba od 6 do 22 hodin. Pozdní hodiny zvlášť vítaly hlasatelky, herečky, zpěvačky, ale také tanečnice z varieté a nočních klubů z Václavského náměstí.

Na těchto stránkách představujeme variace soutěžního účesu s. M. Matuschkové, vítězky posledního mistrovství republiky, které se konalo v Košicích.

Variace soutěžního účesu M. Matuschkové, vítězky posledního mistrovství republiky, které se konalo v Košicích.

FOTO: Zdeněk Kovařík, Právo

„Často k nám chodili Golden Kids – Helena Vondráčková s Martou Kubišovou a Vaškem Neckářem. Marta zůstala naší zákaznicí i v době, kdy měla zákaz vystupovat, Vašek za námi jezdil i na Barrandov. Kdybych měla všechny jmenovat, byl by to dlouhý seznam. Musím ale vzpomenout na Janu Brejchovou, která kolikrát chtěla jenom umýt hlavu. Ta mě přesvědčila, že bych měla mít s Gerhardem děti bez ohledu na to, že on už dvě má. V té době zrovna porodila Terezku a byla šťastná.“

Od papoušků po starožitnosti

Gerhard Matuschka byl workoholik. Jinak se nedá vysvětlit přemíra jeho aktivit. Když se zrovna nevěnoval kadeřnictví, trávil čas nákupem, prodejem a chovem papoušků.

U barrandovské vily si nechal postavit voliéry, kde byly k vidění korely, ale i zelenočervení papoušci královští. Dokonce vyšlechtil zvláštní druh bíložluté korely, která dostala jeho jméno. Dalším jeho hobby se staly starožitnosti. Jejich obchodováním se začal zabývat hlavně po svém odchodu z republiky.

Nikdo nechápal, proč se v roce 1979 rozhodl se svou ženou a dvěma malými dětmi, které se jim mezitím s Marií narodily, legálně odstěhovat do Německa. V Čechách byl nekorunovaným králem kadeřníků. Zvali ho jako odborníka do televize i do rozhlasu, publikoval v časopisech, podle jeho doporučení se řídili kadeřníci v celé republice. Sám si ale prý připadal, jako by se dusil, chtěl si vyzkoušet žít za jiných podmínek. A také si přál, aby jeho děti vyrůstaly v demokracii.

Matuschkova modelka Ivana Striničová Hezinová

Matuschkova modelka Ivana Striničová Hezinová

FOTO: Zdeněk Kovařík, Právo

Začínat od nuly

Matuschkovi se usadili v bavorském Ingolstadtu, který má 120 000 obyvatel. S Prahou je tedy nesrovnatelný, i když má gotickou katedrálu a univerzitu, založenou nedlouho po naší Karlově.

Gerhard později v médiích přiznal, že začít v sedmačtyřiceti od nuly v cizí zemi a v tržních podmínkách nebyla žádná legrace.

Kromě toho, že si otevřel kadeřnictví, vrhl se i na výrobu vlasové kosmetiky podle vlastních receptur. V 90. letech ho však náhle zlomila Parkinsonova nemoc a stařecká demence. Tento nesmírně činorodý člověk strávil posledních osm let upoutaný na lůžku. Zemřel v 76 letech v roce 2009. V kadeřnické tradici pokračuje jeho dcera Renata.