Článek
Adela Gáborová se narodila 2. března 1940 v Brekově u Humenného, ale celé své dětství prožila v Košicích, kde celé rodině velela autoritativní matka. Byla to sice přísná, ale také inteligentní a uměnímilovná dáma, která brzo pochopila, že jedna z jejích dcer bude herečkou.
K divadlu to Adelu Gáborovou skutečně táhlo, ale také se snažila vymanit z rodičovského vlivu vymanit. To se jí podařilo koncem padesátých let, kdy se dostala na studium herectví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Po absolutoriu školy v roce 1961 nastoupila do Divadla Andreje Bagara v Nitře, kde už postupně zařadila k nejvýraznějším členkám hereckého souboru a posléze k nejlepším slovenským dramatickým herečkám. Později se věnovala i monodramatu stejně jako muzikálu.
Traduje se, že na jevišti nitranského divadla ztvárnila více než 140 postav, absolvovala okolo 60 "záskoků". Na jevišti si uměla "pohrát" ve složitých charakterních postavách, kterým dala hloubku a jímavou přesvědčivost. Zahrála prostou ženu z lidu stejně jako kultivovanou aristokratku či protřelou kurtizánu.
Ve filmu nebo na televizní obrazovce představovala zpravidla ženy z lidu, takové ty dryáčnice, které si servítky rozhodně neberou. Taková byla v Jakubiskově seriálu Nevera po slovensky, anebo ve filmu téhož režiséra Sedím na konári a je mi dobre, kde jí patří hned úvodní scény s Bolkem Polívkou. Její filmografie obsahuje i filmy, v nichž dominovala ve složitých charakterních postavách, kterým dokázala dát psychologickou hloubku a přesvědčivost. Celkem natočila Adela Gáborová přibližně 130 televizních a filmových rolí, ovšem těžko lze spočítat postavy, které vytvořila v rozhlasu a dabingu.
Vedle hraní také režírovala a své zkušenosti předávala dál. Zatímco na VŠMU v Bratislavě přednášela hereckou tvorbu, na Teologické fakultě v Nitře režírovala představení posluchačů kněžského semináře. Působila jako předsedkyně Sdružení divadelníků na Slovensku a byla aktivní členkou Asociace Divadelní Nitra.
Během své umělecké dráhy získala řadu hereckých ocenění, například prestižní divadelní ocenění Dosky, které obdržela v roce 1999 za ztvárnění Lady Macbeth v inscenaci Shakespearovy hry Macbeth. V lednu 2006 převzala z rukou prezidenta SR Ivana Gašparoviče nejvyšší státní vyznamenání, Pribinův kříž II. třídy, za významné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky v oblasti divadelní kultury.
S rakovinou herečka bojovala posledních a dlouhých pět let. Její odhodlanost nad zákeřnou nemocí zvítězit obdivovali i lékaři, kteří o ní hovořili jako o zázraku. Skutečně to nechtěla vzdát. Ke konci prý říkávala, že její duch chce žít, ale tělo ji už neposlouchá. Přesto hrála v nitranském divadle, kterému byla věrná 45 let, až do poslední chvíle. Těžké nemoci podlehla 12. července 2007.
Režisér Peter Gábor u hrobu své matky Adelky Gáborové na nitranském hřbitově.