Článek
Hlavní hrdinka Miriam žije v západní části rozdělené německé metropole. Píše se ovšem konec roku 1989, kdy se Berlínská zeď rozpadá, takže ve společnosti vane vítr změn a zároveň i svobody. Jenže v oblasti osobního života žije téměř v temném vězení. Její psychopatický manžel na ni vytváří permanentní tlak a neustále ji psychicky terorizuje.
Zároveň se stará o svého otce Henryka, který je po mrtvici. I to je pro ni velmi náročná situace. Také kvůli tomu si připadá obklíčená ze všech stran tak, že dlouho neví kudy kam. Na klidu jí nepřidá ani fakt, že náhodou našla v matčiných věcech motáky z nacistického koncentračního tábora. Jsou psané francouzsky, takže okamžitě pochopila, že tohle matka rozhodně nepsala, neboť tímto jazykem nevládla.
Na scénu proto vstupuje otcova po léta utajovaná, a Miriam neznámá, milenka Frieda, která v dopisech líčí své otřesné zážitky z ženského koncentračního tábora v Ravensbrücku. Miriam zjišťuje, že její trápení ve světle tohoto extrémního utrpení poněkud bledne.
Samotnou četbu dopisů navíc využívá jako formu psychoterapie. Ta jí pomáhá dívat se na svobodu (i nesvobodu) z poněkud jiného úhlu pohledu. Zároveň ji to nutí zamyslet se nad tím, co je vlastně člověk ochoten pro ni obětovat. A hlavně, jakou cenu za ni může zaplatit, a neztratit přitom vlastní důstojnost či lidskost.
Jan Palach říkal, že člověk může bojovat jen s tím zlem, na které právě stačí. Ovšem je velmi obtížné poznat, kdy tento moment nastává. Buddhisté zase tvrdí, že svobodný může být člověk i ve vězení, protože podstata tkví jen a jen ve vnitřní vyrovnanosti.
Kniha Anny Elloryové tuto problematiku nevyřeší s definitivou. Spíše si pohrává s hypotetickou myšlenkou, co to vlastně svoboda je a jakým způsobem jí lze docílit, případně ji ztratit.