Článek
Loni jste vydal debutové album, prodal jste ho téměř patnáct tisíc kusů a vstoupil do českého hudebního byznysu. Jaký podle vás je?
Zjistil jsem, že v konkurenci zahraniční hudby je velice těžké vymyslet něco, co v očích posluchačů i odborníků obstojí. Řekl bych také, že u nás lidi nejsou moc v pohodě. Spousta z nich to má opravdu těžké, a tak vyhledávají agresivní hudbu. Můžou se při ní vyskákat a zapomenout. S kantilénovým zpíváním je to těžké, ale já to přijímám, protože když je v životě něco moc lehké, přestane vás to bavit.
Jak osobně vnímáte nové album Nestih´ jsem říct?
Jsou na něm písničky pomalé, rychlejší i technicky tak těžké, že by je málokdo zazpíval. Dala by se tak udělat celá deska, ale proč? Bylo by to povrchní, a to já nechci. Málokdo to pochopí, ale nemám potřebu se na desce předvádět.
Proč jste vyměnil skladatele Karla Svobodu, který s vámi dělal na předešlém albu, za Jiřího Škorpíka?
Popravdě řečeno jsou skladby na nové desce starší, než byly ty na předešlém počinu. S Jiřím Škorpíkem jsme je připravovali už před třemi lety, ale když jsem dostal nabídku nahrát desku, ve firmě ho nechtěli, protože mu nevěřili. Netvrdím, že by první album bylo špatné, ale beru ho jako začátek. Vrchol je, doufám, přede mnou.
Z alba plyne pohoda, ovšem zdá se, že trochu zakrývá váš pěvecký talent. Také na něm chybí některé polohy, které jste nabízel na debutu. Proč?
Já chtěl, aby z desky plynula pohoda. Když si poslechnu tak skvělé zpěváky, jako jsou George Michael nebo Elton John, mají to stejně. Mnoho lidí říkalo, že první deska byla "každý pes jiná ves". Teď už to tak není. Je to otázka názoru.
Nové album ale vyhlíží poněkud stereotypně, možná na něm právě chybí to "každý pes jiná ves".
Vidíte a mně jako zpěvákovi připadají ty písničky velice rozdílné. Když bude mít názor jako vy více lidí, tak to tak asi je. Jenže mně se to takhle líbí, nemělo by smysl dělat něco proti své vůli.
Na novou desku napsal většinu hudby Jiří Škorpík, texty vám dělali různí lidé. Odpovídá jejich obsah vašemu pocitu?
Stoprocentně ve všech případech. Hovořil jsem s autory o tom, o čem by ty texty měly být. Načrtli jsme kostru a oni to potom dokončili. Konečné verze se s mým pohledem na svět a na danou situaci maximálně ztotožňují. Nejsilnější je to v písničkách Nech to bejt, když to nejde, Laila a Až se tě příště budou ptát.
Musel jste nějaké texty vyhodit?
Když se nelíbily autorovi hudby ani mně, pak jsme je vyhodili.
Proč se na písničkách nepodílíte vy sám, ať už jako skladatel či textař?
Já vlastní písničky mám, ale budu je vydávat tam, kde k tomu dostanu možnost. Zatím jsem ji nedostal.
Máte jasnou představu o tom, pro koho a co byste chtěl v budoucnu zpívat?
Teď čekám na výsledky Českého slavíka, jsem zvědavý na to, jak lidé moji práci ocení. Když to dopadne dobře, budu mít motivaci k tomu nazpívat třeba jednou opravdový skvost. Když to nedopadne, budu to zkoušet nějak jinak. "Čekám na výsledky Českého slavíka, jsem zvědavý na to, jak lidé moji práci ocení," tvrdí zpěvák Bohuš Matuš. Foto ČTK