Článek
Muž argumentoval u soudu především tím, že ho exekutor neupozornil na povinnost zaplatit dluh na výživném před tím, než mu zabavil řidičský průkaz, a také tím, že řidičský průkaz nezbytně potřebuje pro výkon svého povolání. To dokládal i potvrzením od zaměstnavatele z doručovatelské firmy.
Soudu to však jako důkaz profese muže nestačilo. „Měl uzavřenou smlouvu na 300 hodin na rok s tím, že za jednu doručenou zásilku dostane 15 korun. Tím pádem tato činnost nemůže vytvářet zásadní příjem,” uvedla v odůvodnění rozhodnutí soudkyně Ivana Jakšičová.
Podle ní nemohl vzít soud v potaz argument Cmunta, že ve skutečnosti dostával od zaměstnavatele daleko vyšší příjem, tedy osm až dvanáct tisíc korun měsíčně. Podle soudu je klíčové to, co je ve smlouvě. Cmuntovi navíc také přitížilo, že v předchozím soudním jednání o opatrovnictví v únoru loňského roku i předtím uvedl, že má z řízení po havárii v roce 2007 strach a že se nechce živit jako řidič. Muž tvrdil, že ho k takovým výrokům nutila jeho předchozí advokátka.
Nemluvil pravdu
„Soud nedokáže posoudit, za jakých okolností k tomu došlo. Ale je jisté, že v jednom řízení nemluvil pravdu. Buď v tom opatrovnickém, nebo dnes před soudem,“ konstatovala Jakšišová.
Cmunt už zaplatil většinu z dlužné částky a podle Jakšičové se v tomto případě ukazuje, že zabavení řidičáku sice výrazně ztížilo muži život, ale zároveň jej donutilo dluh splácet.
Cmunt už dříve uvedl, že zvažuje i žalobu na stát a nyní bude rozhodovat, jak dál pokračovat, aby mu byl řidičský průkaz vrácen. „Živil jsem se tak, že jsem rozvážel noviny a balíky, což mi bylo zabavením řidičáku znemožněno. Podle mě exekutor nezvážil všechny varianty, protože v té době, kdy mi řidičské oprávnění vzal, jsem řádně platil. Nyní se budeme rozhodovat o dalších právních krocích,“ zmínil po vyhlášení rozhodnutí Cmunt.