KOMENTÁŘ: Zásadovost, kam se podíváš – Jiří Pehe

Tolik zásadních kroků v kauze, která mohla být vyřešena už před osmi týdny, kdyby prezident respektoval Ústavu, možná učiní ze srpna 2019 historický milník. Spoléhat bychom na to ale neměli, protože věrohodnost jednotlivých aktérů současné krize slábne úměrně fraškovitosti jejich politického představení.

Lze začít sociální demokracií. Její vedení nejprve přijalo zásadové rozhodnutí, že pokud prezident neodvolá z postu kultury Antonína Staňka a nejmenuje na jeho místo Michala Šmardu, odejde strana z vlády k 30. červnu. Předseda ČSSD Jan Hamáček vysvětlil veřejnosti, že prý nemá smysl být ve vládě, pokud si nemůže ČSSD sama určovat, kdo jsou její ministři.

S tím lze souhlasit, ale s panem prezidentem to ani nehnulo a veřejnosti vysvětlil pro změnu on, že se nenechá vydírat a nepřijímá ultimáta. Zásadově se rozhodl, že když mu Ústava neukládá pro odvolání stávajícího ministra a jmenování nového ministra žádné lhůty, nenechá se nikým zviklat. Zejména pak ne názory ústavních expertů nebo předsedy Ústavního soudu, že svým otálením Ústavu porušuje.

Ve světle prezidentova zásadového odporu k vydírání ČSSD na 30. červen coby den odchodu z vlády rychle zapomněla, ale dál zásadově opakovala, že z vlády je připravená odejít, pokud prezident jejím návrhům nevyhoví. Neodešla, ačkoliv prezident jejím návrhům opakovaně vyhovět odmítal. Nakonec přijala zcela nové zásadové rozhodnutí, že mandát vše vyřešit má Hamáček.

Pan premiér se celou krizí problekotal. Rozhodně nečinil žádná zásadní rozhodnutí. Coby moudrý politik totiž ví, že zařídit může třeba semafor v Netřebicích, ale rozhodně nezařídí, aby se podle Ústavy choval prezident, jehož pravomoc udílet milost nebo zastavovat trestní řízení může coby trestně stíhaná osoba ještě potřebovat.

Jeho marketingový aparát mu dobře poradil, aby celou věc důsledně vykresloval coby spor mezi ČSSD a prezidentem, k čemuž se on jen jaksi přichomýtl. Když na žádost ČSSD nakonec musel přece jen podat oficiální návrh na odvolání Staňka a jmenování Šmardy, nadále tvrdil, že by se celá věc měla vyřešit jednáním, a to nejlépe mezi prezidentem a Hamáčkem. Námitky ústavních expertů, že od okamžiku, kdy oba návrhy podal, je celá věc z ústavního hlediska striktně mezi ním a prezidentem, a že by měl o prezidentově nechuti dodržovat Ústavu nechat rozhodnout Ústavní soud, odbýval tím, že preferuje kompromisy a jednání.

Po posledním jednání s prezidentem ale raději prchnul před novináři, protože svým oblíbeným jednáním opět ničeho nedosáhl. Dokonce by se dalo s nadsázkou říct, že si s ním prezident, obrazně řečeno, vytřel v Lánech podlahu. Staňka sice prý opravdu odvolá k 31. 7., jak nakonec po mnohatýdenních tahanicích slíbil Hamáčkovi, ale o jmenování Šmardy „rozhodne“ až v polovině srpna. Co na tom, že prezident v této věci o ničem nerozhoduje, protože rozhodl už premiér. Prezident má v celé věci vystupovat jen jako jakýsi notář a jednat bez zbytečných průtahů.

Ale co. Nyní budou vládní prázdniny, takže proč nedat panu prezidentovi čas na odpočinek. Ústava počká a ministerstvo kultury může řídit úřednice. Celou věc prostě není třeba takříkajíc hrotit, po dovolenkách se uvidí. A kdyby pan prezident nepřišel k rozumu, můžeme si prý být jistí, že ČSSD zásadově odejde z vlády, nebo premiér Babiš udělá na konci srpna zásadní rozhodnutí.