Článek
Takový podobný volejbal už se tady několikrát objevil, to nezastírám, ale samotný princip je natolik zábavný, že i když už jste ho mnohokrát zavrhli, vždy se k němu rádi vrátíte.
Na každé půlce se pohybuje podivný objekt, jehož jediným úkolem je odrazit míč tak, aby skončil zase na té druhé půlce. Tam se podobný objekt, akorát jiné barvy, snaží o totéž. Může ho ovládat jak počítač, tak i další člověk bez ohledu na to, zda-li sedí s vámi u jedné klávesnice anebo na druhém konci světa u dalšího počítače.
Grafika není, přiznejme si otevřeně, nic moc. Autoři sice slibují devět různých pozadí jako jasnou výhodu, ale už na první pohled je jasné, že vypadají jako dílko šestiletého dítěte, které na chvíli posadíte k počítači a pustíte mu Kreslení, aby se nenudilo. Naštěstí grafika není hlavním aspektem úspěchu této a jiných podobných her.
Horší je to s hratelností. Podle mého by odrážející objekt mohl trochu rychleji reagovat na pokyny z klávesnice - takhle se z toho stává spíše logická záležitost, ve které musíte dlouho dopředu počítat úhly dopadu odrazu, namísto toho, abyste jen rychle reagovali.
Tak jako tak je Volley příjemná pařbička na ukrácení dlouhé chvíle v nudném deštivém odpoledni.