Článek
Na úvod se porozhlédneme po avizovaném zbojnickém rodišti, tudíž je nad slunce jasnější, že jsme v Terchové. Juraj Jánošík se v obci v údolí mezi malofatranskými a kysuckými vrchy narodil roku 1688 a do povědomí (ostatně nejen tady) se zapsal nesmazatelně.
Svědčí o tom fakt, že ho tu mají vyobrazeného v městském znaku a že Jánošíka od roku 1988 připomíná také socha v nadživotní velikosti na vršku poblíž silnice směřující do Vrátné doliny. Když člověk na ten vršek vystoupá, nejen že plastiku vidí zblízka, ale má před sebou, či spíše pod sebou celou Terchovou jak na dlani.
Totéž ovšem i zažije, když zdolá vrch Oravcové (cestou ho provází sada křížů kalvárie), odtud je vyhlídka ještě lepší. Je navíc v místě, kdy mu doslova za zády ze země vyrůstají bizarní skaliska zvaná Tiesňavy. Do nich teď rovněž, byť krátce, nahlédneme – výhled z nich bude mj. ve směru na Vrátnou, kam za chvíli budou směřovat naše další kroky.
Malá Fatra - Terchová a Tiesňavy
Ve Vrátné dolině jsme nasedli do kabinkové lanovky a z nadmořské výšky 750 metrů jsme se nechali vynést o 770 metrů výš. Kousek nad konečnou stanicí lanovky je ve Snilovském sedle rozcestník, který nabízí několik – a samých lákavých – možností. Už jsme se rozhodli, nejprve se jde na 1646 metrů vysoký Chleb.
Po hřebenech Malé Fatry
Procházka po hlavním malofatranském hřebeni je veskrze příjemná. Aby nebyla, když nás dopravní prostředek přemístil do míst, odkud i na samou střechu tohoto pohoří už to není ani dvě stě výškových metrů. Příjemná je ovšem zejména díky skvělým výhledům.
Na všechny strany se to vlní většinou zelenými vrchy, výjimkou jsou pouze v dálce zčásti viditelné štíty Vysokých Tater – a zejména skalnatá pyramida mnohem bližšího Velkého Rozsutce. Tuto dolomitovou dominantu Malé Fatry máme při cestě na Chleb a pak dál na vrchol Hromového stále v zorném poli.
Velký Rozsutec ovšem není dnešním naším cílem, brzy hřebenovku opouštíme a přes chatu pod Chlebom (1415 metrů nad mořem) se vracíme na start, abychom nyní ze Snilovského sedla vyšplhali na 1709 metrů vysoký Veĺký Kriváň, onu faktickou nejvyšší výšinu zdejšího horstva. Výhledy jsou odtud opět mimořádné.
Malá Fatra - Chleb a Velký Kriváň
Závěr cesty po území Národního parku Malá Fatra obstará setkání s hřmící vodou. Tentokrát totiž nezamíříme strmě vzhůru na kopce s dalekým výhledem, ale zůstaneme pod nimi. V obci Štefanová (mimochodem velice úhledné, což ještě umocňuje silueta Malého Rozsutce v jejím pozadí) zahajujeme pochod do nejdivočejší ze čtyř soutěsek na Dierovém potoce. Cílem jsou tzv. Horné diery.
Výstup soutěskou nás sice čeká jen zhruba kilometrový, ale přesto docela zdlouhavý. Ono totiž soustavou žebříků a mostků (bez nich by tu přesun byl zcela nemyslitelný) se ani moc rychle přemisťovat nelze. A i kdyby to šlo, bylo by škoda nechat se unést zvýšeným tempem. Protože zdejší setkání s devíti vodopády je třeba vychutnat. A tak turisté každou chvíli zastavují a zapínají kamery a cvakají fotoaparáty. Učiňme totéž.
Malá Fatra - Horné Diery
| PŘÍŠTĚ se přesunume do horstva zvaného Roháče. Cestou se nejprve zastavíme u Oravského hradu, pak v podhůří Roháčů v Zuberci zavítáme do Muzea oravské vesnice a na závěr vystoupáme k Roháčskému vodopádu. |
