Klášter Clonmacnoise: Zelený strom uprostřed Irska

Svatý Ciarán se narodil roku 516 v Rathcroghanu v historické provincii Connacht v západním Irsku do rodiny řemeslníka. Velmi mladý následoval svatého Finniana do kláštera v Clonardu.

Poté začal studovat v klášteře Inishmore na ostrově Aran u svatého Endy, následujících sedm let strávil na ostrově Hare a nakonec se sedmi společníky odešel na křižovatku ostrovních obchodních cest nedaleko města Athlone.

A právě tady, v meandru řeky Shannon, na místě zvaném irsky Cluain Mhic Nóis, tedy Louka synů Nósových, založil roku 544 s podporou irského velekrále Diarmaita mac Cerbailla malý dřevěný kostelík, který se stal základem slavného kláštera. Zkomolením názvu louky pak vzniklo věhlasné Clonmacnoise.

Přestože byl ke klášteru díky jeho poloze na přírodní vyvýšenině a uprostřed rašeliniště omezen přístup, musel komplex mezi lety 720 až 1205 čelit skoro třiceti napadením a dvanácti vypálením.

Vždy však byl znovu opraven a jeho věhlas se dál šířil po světě, takže se sem sjížděli učit a modlit lidé z celé Evropy. Po smrti Ciarána, který byl pohřben v jednom z kostelů, se z komplexu navíc stalo významné poutní místo.

Velkou změnu znamenal příchod Normanů ve 12. století. Ti dokonce v blízkosti kláštera postavili přepychový hrad, jehož jádrem byla zděná hala a nádvoří, vše obklopené náspem s dřevěnými palisádami. Hrad byl určen guvernérovi Irska, a přestože byl už na počátku 14. století zničen, podařilo se Normanům omezit působnost kláštera a změnit jej v malé bezvýznamné opatství.

Dílo zkázy dovršil roku 1552 pluk Angličanů, kteří stále ještě přežívající klášter přeměnili v trosky, přičemž veškeré knihy, vitráže, zvony a jiné cennosti ukradli.

V době svého největšího rozkvětu připomínalo toto místo spíše město než tichý klášter. Kromě katedrály tu stálo mimo jiné sedm kostelů, postavených od 10. do 17. století, válcová věž a tři vysoké kříže. Pozůstatky těchto staveb je možné si tu prohlédnout a nakouknout tak na architekturu dávno prošlých staletí.

Katedrálou je nazýván největší kostel v komplexu. Vznikl asi roku 909 na pokyn krále legendární Tary Flanna Sinny a opata kláštera Clonmacnoise Colmána mac Ailella. Z původní budovy se však dochovala už jen severní věž. Že se jednalo o stavbu významnou, dokládá fakt, že tu byl roku 1198 poblíž oltáře pohřben král Connachtu a poslední velekrál Irska, Rory O’Connor.

Sám svatý Ciarán našel místo svého posledního odpočinku v maličkém kostele, zasvěceném právě tomuto svatému. Kamenný svatostánek s vnitřními rozměry 3,8 x 2,8 metru byl po staletí vyhledávaným poutním místem. Podlaha je tu viditelně níž, než je úroveň okolí, neboť odtud farmáři odnášeli půdu smíchanou se svatým prachem, aby ji rozptýlili na svých pozemcích, a tak si zajistili dobrou úrodu.

Tzv. vysoké kříže se začaly v Irsku objevovat určitě už před 9. stoletím, ale dochovaly se jen z období 9. až 12. století. Jedná se o tři až sedm metrů vysoké kamenné bloky, jejichž vrchol představuje kříž s kruhem. Tento symbol patrně vznikl spojením tradičních pohanských představ, kde kruh značil symbol jednoty či koloběh času, s křesťanskou symbolikou.

Lze se však setkat i s vysvětlením, které spojuje vznik těchto křížů s císařem Konstantinem. Když se roku 312 chystal do důležité bitvy, zjevil se mu kříž s pozadím slunce, jenž mu měl pomoci vyhrát. A právě slunce by kruh mohl symbolizovat.

V prostorách Clonmacnoise se dochovaly tři vysoké kříže. Z tzv. severního zůstalo jen tělo a podstavec z vápence, který patrně dříve sloužil jako mlýnský kámen. Ozdobený je abstraktními motivy, ale i postavami lidí a zvířat a jeho vznik se datuje do období kolem roku 800.

Jižní kříž, vysoký 3,7 metru, vznikl asi o století později a je celý zdobený propletenými křivkami, spirálami a bludišti. Jediná biblická scéna znázorňující ukřižování Ježíše je tu umístěna zcela netypicky ve spodní části kříže. Nejvíce pozornosti však přitahuje kříž Písem svatých. Čtyřmetrový pískovcový kříž, datovaný do doby kolem roku 900, zdobí figurální scény Ukřižování, Posledního soudu a motiv Ježíše v hrobě.

Nebiblický původ tu má jen nejníže umístěná scéna, znázorňující bojovníka držícího v ruce tyč. Tento výjev má mnoho vysvětlení, ale množství odborníků se shoduje, že je tu vyobrazen král Flann, který nechal vyrobit kříž a také financoval stavbu místní katedrály.

Velmi častou stavbou v irské krajině jsou tzv. válcové věže. Vznikaly od 10. do 12. století jako součást klášterních komplexů a jejich výška dosahovala až 40 metrů – nejvyšší z dochovaných je možné vidět v Kilmacduagh. Předpokládá se, že jich v Irsku existovalo kolem sto dvaceti, ale do dnešních dnů se dochovalo v dobrém stavu jen asi dvacet. Podobné lze najít jen ve Skotsku a jedna se tyčí na ostrově Man.

Vchod se vždy nachází vysoko nad zemí, někde až ve čtyřech metrech, a dostat se do něj bylo možné jen po žebříku. Stejně tak jednotlivá patra spojoval pouze vytahovací žebřík. Zajímavé je, že vstup byl vždy umístěn směrem k západnímu vchodu kostela. Běžně jsou považovány za úkryt obyvatelů kláštera i okolí, ale zároveň i jako místo k bezpečnému uchovávání vzácných rukopisů.

Tuto teorii však vyvrací fakt, že mnohé z věží byly postaveny na místech, která nejsou ideální pro pozorování blížícího se nepřítele. Navíc jejich dveře byly patrně dřevěné, takže se snadno daly spálit, přičemž kouř by stoupal vnitřkem komína a lidé uvnitř ukrytí by neměli šanci přežít.

Proto věže patrně jen zastávaly funkci zvonic, které začaly být v Evropě v té době populární. Pozůstatek věže v Clonmacnoise je vysoký dvacet metrů, ale její vrchol byl roku 1135 zasažen bleskem a od té doby zůstala již neopravená.