Článek
Carsharing se zaměřuje na obyvatele, kteří potřebují automobil pouze občas. Počítá se s řidiči, co ročně najezdí méně než 10 000 kilometrů. Systém využívají lidé, kteří nechtějí například v noci jet MHD, případně studenti nebo rodiny, které v daný moment potřebují druhé auto, ale nevlastní jej.
„Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že carsharing potřebuje podporu regionálních a místních orgánů, a to zejména v prvních letech. Důležitým opatřením pro jeho rozvoj je zajištění parkovacích míst ve vhodných lokalitách, dobře dostupných pro uživatele,“ píše se v dokumentu.
Důvodem, proč se myšlenkou carsharingu Praha začala zabývat, je množství automobilů v ulicích. V metropoli se od roku 1990 do roku 2012 zvýšil počet aut z 336 tisíc na téměř 953 tisíc. „Hlavní město tak počtem aut na obyvatele předstihlo i nejmotorizovanější západoevropská města,“ uvádí se v dokumentu. V rámci sdílení aut dokáže jedno vozidlo nahradit až osm automobilů.
Přístup k vozu možný kdykoli
Další oblastí, v níž by město mohlo rozvoji projektu pomoci, je například vytvoření preferenčních pruhů, zvýhodněné parkování nebo pronájem lokalit nutných pro provoz carsharingu.
Která z těchto opatření hlavní město bude případně uskutečňovat, ukáže právě budoucí studie. Stejně tak z ní bude jasné, kolik je třeba v Praze aut. Pro srovnání, Mnichov se 1,3 miliónu obyvatel registruje v rámci carsharingu 800 aut. „Praha v tom nechce podnikat, ale podporovat takový způsob dopravy,“ řekl náměstek primátora Jiří Nouza.
Přístup k vozu je možný kdykoli, obvykle pomocí RFID karty, aplikace pro chytrý telefon nebo SMS. Carsharing podporuje například Vídeň, Paříž, Hamburk, Mnichov či Brémy. Počet uživatelů se v těchto městech neustále zvyšuje.