Slovensko také reprezentovala na Zimních olympijských hrách v Salt Lake City (2002), v Turíně (2006) a ve Vancouveru (2010), kde dojela ve slalomu na skvělém desátém místě. Veroniky jsme se tentokrát nevyptávali na její sportovní úspěchy, ale zajímaly nás její zkušenosti za volantem.

Jaká jste řidička?

To asi musí posoudit ti, co se mnou cestují. Nicméně si myslím, že člověk sedící vedle mne jako spolujezdec, může být v klidu a nemá potřebu se stresovat.

Jaké máte vzpomínky na vaše první auto?

Možná budou čtenáři udiveni, ale já jsem nikdy svoje auto neměla. Zkraje jsem jezdila  autem rodičů a nyní už máme s týmem „služební vůz“. Ten ale většinou neřídím.

Od kdy máte řidičský průkaz? Bourala jste za tu dobu?

Řidičský průkaz mám od osmnácti let. Nyní je mi 29 let – to je celkem 11 let bez nehody, ať zaviněné či nezaviněné.

Jste každodenní či spíše víkendová/sváteční řidička?

Spíše víkendová, řízení ráda přenechám někomu jinému v posádce. Jízda autem je příjemná a uspává mne, čehož ráda využiju a při přesunech si odpočinu.

Jste-li v roli spolujezdce, máte sklon sledovat výkon řidiče, případně ho komentovat a radit mu?

Vůbec ne. Spíše sleduji okolí a za chvilinku zpravidla usnu.

Jakou nejdelší trasu na jeden zátah jste ujela za volantem? Případně jak často si zařazujete přestávky?

Nejvíce jsem asi najela, když jsem cestovala z Bratislavy až na ledovec do Hintertuxu, takže asi necelých 500 kilometrů. To jsem zvládla skoro na jeden zátah – pouze s jedinou malou přestávkou. Tím bych se ale asi chlubit neměla, bezpečnější by bylo zastavovat častěji. Ale opravdu jsme tehdy spěchali na dohodnuté tréninky.

Máte nějaké vysněné auto?

To opravdu nemám. Auto beru jako přemísťovadlo, a když je pohodlné, více nepotřebuji.

Rozumíte autům technicky?

Vůbec ne. Jak říkám, auto je pro mne užitečný předmět, ale jakékoli parametry nebo technické taje jsou mi naprosto cizí.

Jaký defekt byste si troufla odstranit sama a k čemu už voláte pomoc? Využila jste někdy asistenční službu na cestách?

S defekty naštěstí nemám žádné velké zkušenosti. Přiznám se, že kdyby se mi něco stalo, spíše bych volala o pomoc manžela nebo někoho z blízkých. Ale je možné, že kdyby nebyli zrovna nablízku, hodila by se podpora asistenční služby. A taková situace nastat může. Sama jezdím většinou po městě u nás, ale co kdyby se něco přihodilo třeba někde mimo hlavní tahy nebo v zahraničí? Určitě si musím dát číslo na asistenci od pojišťovny do mobilu, díky za užitečný tip!

Máte nějakou veselou/nepříjemnou/zvláštní příhodu/zážitek z cest za volantem?

Ani ne, vždyť říkám, že většinou cesty prospím…

Jak obecně hodnotíte provoz na vašich silnicích a chování řidičů? Porovnejte se zahraničím.

Já si myslím, že situace se zlepšuje. Na silnicích je stále více zkušených každodenních řidičů, u nichž je jízda a reakce předvídatelnější. Ale je  rozdíl jezdit během týdne  a o víkendu, kdy se přidají i „sváteční“ řidiči. Také auta jsou modernější a v lepším stavu, což určitě pomáhá plynulosti a bezpečnosti provozu. Ale ve srovnání s cizinou podle mne ještě máme dost co dohánět.

 Máte nějakou radu pro motoristy z vlastní zkušenosti, o kterou byste se ráda podělila?

Spěchej pomalu…

Chcete-li mít na cestách užitečného pomocníka pro případnou nouzi, pořiďte si k pojištění telematickou asistenci UNIQA SafeLine.

Navíc můžete v soutěži hrát o skvělé cestovní poukazy v hodnotě 100 Eur. A to stojí za to!