Článek
Jak byste se charakterizovala jako řidička?
Klidná, „solidní“….
Od kdy máte řidičský průkaz? Bourala jste za tu dobu? Naboural někdy někdo Vás?
Od svých 18 let. Stalo se mi bohužel obojí. To není moc příjemná zkušenost…
Vaše první auto a vzpomínky na něj.
Samozřejmě: ŠKODA 120L blankytně modrá, a dobrá….
Jste každodenní či spíše víkendová/sváteční řidička?
Jsem spíše řidičkou z nutnosti. Pokud to jde, řídí manžel, pokud potřebuji někam sama, tak nezbývá, než se za volant posadit osobně.
Co je pro Vás těžší „řídit“ – automobil nebo vaši loď při závodech?
Na lodi mám naježděno podstatně víc, za případnou chybu si můžu většinou sama a zpravidla při ní nehrozí žádná vážnější újma na zdraví či majetku. Na druhou stranu, za volantem mi nikdo čas neměří a ke spokojenému dojezdu stačí i „průměrný“ výkon, což při závodech na vodě rozhodně neplatí.
Jaké rady byste dala maminkám – řidičkám s malými dětmi z vlastní zkušenosti?
Z vlastní zkušenosti radit moc nemohu, se synem (26) jsme, když byl malý, žádné dlouhé cesty nepodnikali. Jen jsem dodnes šťastná, že jsme neměli žádnou nehodu – autosedačky nebyly, jen se sundala korbička z kočárku a položila dozadu na sedadla, nebo jsem ho držela v náručí, když manžel řídil. Bezpečné dětské autosedačky proto považuji za skvělou vymoženost. Maminkám pak jen zbývá nenechat se dítětem rozptýlit a věnovat se řízení, a ani to není často vůbec jednoduché.
Jaký defekt byste si troufla odstranit sama a k čemu už voláte pomoc? Využila jste někdy asistenční službu na cestách?
Asistenční službu jsem využila docela nedávno, kdy se nám „utrhlo“ palivové čerpadlo, a to jsem opravdu ocenila. Nechci příliš rozlišovat „mužské“ a „ženské“ práce, ale i výměnu pneumatiky ráda přenechám partnerovi.
Máte nějakou zvláštní příhodu nebo zážitek z cest za volantem?
Za dřívějších časů, jsme si docela „užívali“ příhody od „došel nám benzín“ až po poměrně unikátní náhradu ztracených matek u kola vleku s loděmi, a sice matkami z cedule u silnice. To si nevymýšlím. Ani už nevím, koho tehdy napadlo, že by mohly být stejné. Každopádně se při tom osvědčil klasický český „čuch“ na správnou improvizaci.
Jak obecně hodnotíte provoz na českých silnicích a chování našich řidičů? Porovnejte se zahraničím.
Já bych řekla, a možná překvapivě, že se to zásadně moc neliší, i když manžel tvrdí, že v zahraničí může jet s tempomatem i několik desítek kilometrů, u nás tak sotva pár kilometrů. Co mě trochu rozčiluje, jsou telefonující řidiči, kteří nepředvídatelně zpomalují.
Máte nějakou radu pro motoristy z vlastní zkušenosti, o kterou byste se ráda podělila?
Ať si proboha pořídí „handsfree“ nebo sekretářku.
Dali jste svému vozu jméno? A pokud ano, jaké? Proč? Zúčastněte se naší soutěžní ankety a vyhrajte cestovní poukaz v hodnotě 100 Eur nebo havarijní pojištění na rok zdarma! Soutěžte zde!