Psycholog Ivan Douda: Vykouřit jointa marihuany je dnes takřka normou

„Spíš než uživatele kriminalizovat, je třeba předat jim potřebné informace,“ opakuje už dlouhá léta. Z praxe ví, že většina těch, kdo sáhnou po drogách, jsou experimentátoři. „Vykouřit jointa marihuany je dnes takřka normou,“ říká. „Většina mladých drogu, kterou vyzkouší, po čase opustí. Závislí se stanou jen ti, kteří k tomu mají dispozice.“

Nerepresivní přístup jednoho ze zakladatelů Drop Inu, střediska prevence a léčby drogových závislostí, rezonuje s nedávnou peticí, kterou světovým státníkům adresovali ti vysloužilí. „Současná protidrogová politika v podstatě selhala. Naopak rozdmýchala organizovaný zločin, stojí daňové poplatníky milióny dolarů a způsobuje smrt tisíců lidí,“ stojí ve zprávě, pod kterou je podepsán třeba někdejší šéf OSN Kofi Annan, bývalý generální tajemník NATO Javier Solana či řada exprezidentů latinskoamerických zemí.

„Legalizujme některé drogy a přestaňme kriminalizovat jejich uživatele.“ Podle Ivana Doudy je skutečně nutné hledat jiné cesty než ty represivní. Zkušenosti z praxe mu dávají za pravdu.

„Do roku 1989 u nás drogový problém nebyl velký, i když také existoval. Na jeho pokrytí stačilo jediné středisko drogových závislostí. Komunistické zákony v té době byly velmi tolerantní, protože drogy nebyly politikum,“ vzpomíná. Po listopadu 1989 se však vše radikálně změnilo. Koruna začala být směnitelná a hranice se otevřely. Česká společnost byla postavená před nový problém. Nastal drogový boom.

Zkušenosti, jak se k němu postavit, chyběly. Problému se chopili politici. Začali s drogami bojovat. Od roku 1999 začalo být trestné držení drogy i pro vlastní potřebu. Byl zaveden známý a velmi diskutabilní termín větší množství než malé. Kdo jej překročil, mohl jít za mříže už ne jen na osm let, ale na celých patnáct. „Tehdy k nám vtrhly i nové drogy, jako byl heroin,“ připomíná Ivan Douda. „Mezi tvrdými drogami měl však u nás jednoznačně převahu pervitin.“

Ten je totiž českou specialitou. Vařiči z Česka jsou dodnes žádaní. Jen se už přes hranice nevozí výsledný produkt jejich činnosti, ale vařiči samotní. „Českého vařiče si objednávali třeba v Polsku nebo Německu a on přijel uvařit drogu přímo na místo. Pro drogovou komunitu je to levnější a bezpečnější než převážet pervitin přes hranice,“ vysvětluje expert na drogovou problematiku.

V devadesátých letech se naší zemí prohnala i vlna halucinogenů. Papírek, trip, elko, jak se říkalo malému čtverečku napuštěnému kyselinou lysergovou, neboli LSD v té době okusilo mnoho experimentátorů. Oblíbené v té době byly také taneční drogy jako třeba extáze. Bez ohledu na hrozící postih byly k sehnání v každém tanečním klubu. „Dnes je to už jinak,“ mávne rukou Douda. „V jednom pražském klubu, který byl kdysi touto drogou proslulý, ji dnes už pomalu nenajdete. Zájem opadl. Taneční drogy se užívají ve větším jen na některých technoakcích či festivalech.

Díky pragmatickému přístupu se však podařilo drogovou scénu stabilizovat a zároveň zabránit větší epidemii AIDS. „Trochu jsme válčili s hygieniky, ale nakonec se to povedlo. U nás v Drop Inu jsme začali před asi 22 lety toxikomanům, kteří si drogu aplikují nitrožilně, měnit jehly. Dnes k nám může takový člověk přijít a dostane výměnou čistou jehlu zdarma. Je to levnější a bezpečnější než léčit následky šíření žloutenky a HIV,“ říká Ivan Douda. Připomíná, že země, které takto nepostupovaly, se dnes musí vypořádat s ohromným nárůstem nemocných AIDS. Příkladem je třeba Ukrajina.

Zároveň se podařilo prosadit myšlenku, že informace o drogách jsou nezbytnou součástí protidrogové prevence. Více než šestnáct let Ivan Douda přednáší a beseduje o rizikách spojených s užíváním drog se studenty základních a středních škol. Program sponzorovaný VZP za tu dobu oslovil více než milión dětí v celé České republice.

„Nesnažíme se dělat moralizující kázání. Pojmenování drogových rizik od někoho, kdo má s uživateli letitou praxi a ví, o čem mluví, mladí berou. Ten program je v tomto rozsahu a formě jedinečný a nezastupitelný, protože dává základní a nezkreslené informace pro mladé přijatelnou formou. Snažíme se posluchače aktivizovat, jezdí s námi známí zpěváci…“

Právě mládež mezi čtrnácti a šestnácti lety je nejrizikovější skupinou. „Tehdy mladí lidé začínají experimentovat. Dostupnost drog i přes všechnu válku proti nim je velká. Na druhou stranu, pokud si protest proti společnosti spojený s tímto věkem odbudou jointem marihuany, je to pořád ta lepší varianta.“

Jaká je filozofie toho, co přednáší? „Základ je neberte drogy. Má to tato konkrétní rizika… Když už po nich sáhnete, tak si nepíchejte. Když už si pícháte, měňte si jehly. Pokud experimentujete, nebuďte u toho sami, nevíte, jak budete reagovat a jestli nebudete potřebovat pomoc. Dobré je třeba nemít u sebe klíčky od auta, protože co kdyby vás napadlo se projet? Taky se hodí nebýt výš než v přízemí. Co kdybyste se chtěli projít po okenní římse a zalítat si,“ suše konstatuje psycholog.

Argument, že po marihuaně sahají čím dál mladší děti, nebere. „To už slyším pětatřicet let. Není to pravda. Kdyby byla, už se dávno pohybujeme v záporných číslech.“ Podobně odmítá další mýtus, totiž že marihuana je vstupní drogou pro závislost na mnohem nebezpečnějších, tzv. „tvrdých“ drogách. „To vzniklo tak, že se ptávali heroinistů, čím začínali. 70 procent odpovídalo, že marihuanou, alkohol a cigarety se v potaz nebraly. Nicméně neplatí, že 70 procent těch, co zkusí marihuanu, skončí na heroinu. To je špatná interpretace, které se chytají přihlouplí fanatici.“

Marihuana samozřejmě může být vstupní branou do světa drog, ale jen pro ty, kteří tak jsou disponováni. „Marihuanu dnes okusí podle oficiálních statistik kolem 50 procent mladých. Když se na to ptám na přednáškách, zvedne se ještě větší les rukou. Nicméně množství toxikomanů či heroinistů se nezvýšilo. Většina mladých si zkušenost s drogou odbude jen tou marihuanou,“ shrnuje Ivan Douda a dodává, že populace na tvrdých drogách spíš stárne. Většina jejich problematických uživatelů také není zatlačena do ilegality, ale je podchycena.

V našem současném právním řádu je marihuana lehce oddělena od ostatních drog. „I když je označována jako měkká či lehká, je to pořád droga. Má rizika, která je třeba znát. A pro někoho může být drogou nejtvrdší. Totéž ovšem můžeme říct o alkoholu,“ připomíná psycholog. „Podle zákona není dekriminalizována, ale je tolerována. Její držení v malém množství je také porušení zákona, ale je to jen přestupek. Neznamená to tedy, že je marihuana povolena. I malým množstvím uživatel porušuje zákon,“ vysvětluje Ivan Douda. Zákon hodnotí jako rozumný a připomíná, že ani nizozemský model není postaven na legalizaci marihuany, ale na její toleranci.

„Když u nás policajt někoho vidí hulit, měl by teoreticky zakročit. V Nizozemsku se dohodli, že to budou tolerovat. Protože ty zákroky jsou drahé, zbytečné a kontraproduktivní.“ Válka proti drogám je podle něj holý nesmysl. Podle statistik se u nás zachytí pouhé jedno procento konzumovaných drog. „To je výsledek represe. Je totálně neúčinná. Porovnáme-li její cenu a výsledek, je to dost smutné zjištění.“ Drogy se ve společnosti vyskytovaly vždy, vztah k nim prošel mnoha fázemi. Je směšné si myslet, že se zcela vymýtí.

Zakazovat je nemá smysl. Navíc efekt zakázaného ovoce je starý jako lidstvo samo a pro mladé, kteří touží po poznání, navíc velmi přitažlivý. Proto by o drogách měli vědět co nejvíc. Ivan Douda doporučuje server www.drogyinfo. cz, kde je mnoho informací. „Mladí berou drogy jako cestu k jakémusi poznání, ať vědomě či nevědomě. Je to experiment se sebou, rodiči, společností,“ myslí si. „Vždycky to tak bylo a je nesmyslné si myslet, že válku s drogami je možné vyhrát. Můžeme se však naučit s nimi zacházet.“