Článek
Myslíte si, že jste blázen? To, že se všichni bojíme, abychom se nezbláznili, je zcela normální. Všichni máme strach, že onemocníme, že nás ostatní nepřijmou a nebudou nás akceptovat.
Účinná prevence neexistuje
"Odolnost proti stresu pomáhá vytvořit láskyplná, ale pevná výchova v dětství. Měla by spojit jak přijetí sebe sama, tak vést k odpovědnosti," uvádí MUDr. Ján Praško z Psychiatrického centra v Praze.
"Samozřejmě se můžeme snažit žít zdravě, omezit stres, relaxovat, cvičit jógu, tai chi - to vše do určité míry zvyšuje naši odolnost vůči stresu. I když je zdravý životní styl velmi prospěšný, nemusí nás vždy před duševní chorobou ochránit. U řady psychických poruch, zejména těch nejvážnějších, jako je schizofrenie nebo bipolární porucha, totiž hraje podstatnou roli i dědičnost. Pokud se dědičná zranitelnost setká s významným stresem, může situace vyústit v duševní chorobu. Někomu však ani silný stres nezpůsobí žádné velké potíže, pro jiného je taková situace nezvladatelná," doplnil.
V době rozvoje poruchy je pak nejdůležitější vyhledat pomoc co nejdřív. Léčbu nemá cenu odkládat. Pokud se totiž nezahájí včas, nebo ji pacient podcení, může to mít vážné následky. Psychiatrické onemocnění může pacienta dohnat až k sebevraždě, proto takovou situaci nesmíme nikdy bagatelizovat.
I mistr tesař se někdy utne
"Skutečnost, že někteří lidé označí nemocného za blázna, s tím se setkávám často. Co je ale mnohem horší, je fakt, že takto postupují i odborníci. Nejvíce paradoxně mají tendenci psychiatrické poruchy značkovat samotní lékaři a zdravotnický personál, který pečuje o tělo nemocného.," vysvětlil Praško.
"Takové škatulkování bývá ošidné. Když lékař sám začne mít psychické problémy, nejčastěji svoji léčbu odkládá a přichází k psychiatrovi až ve velmi vážném stavu. Internisté trpí častěji depresemi, lékaři v chirurgických oborech, podobně jako novinaří, mívají zase častěji problémy s kouřením, alkoholem a závislostí na lécích," dodal.
Ošidná průměrná úspěšnost
"Na vzniku těchto onemocnění se podílí i současný trend ve společnosti. Ideálem se pomalu, ale jistě stává úspěšná průměrnost. Nechceme raději příliš vybočovat z řady. Bojíme se každé odlišnosti. Máme strach, že nás ostatní nepochopí a označí - tedy budou nás stigmatizovat - jako blázna," dodává Praško.
Mnohdy máme také oprávněný pocit, že světu nerozumíme. S tím se ale musíme smířit, ještě dlouho mu nebudeme rozumět.
Nebojme se léků
"Určitým paradoxem je fakt, že většina nemocných se brání užívání léků, protože se bojí vzniku závislosti. Pravdou ale je, že moderní léky pro léčbu deprese či léčbu psychotických poruch k závislosti rozhodně nevedou."
"Podobně je to i s psychoterapií. Lidé se bojí, že lékař pozná jejich slabosti, že jim vymyje mozek. Bojí se, že budou odhaleni a že je lékař zkritizuje. Přitom psychoterapie je o něčem zcela jiném. Pomůže nám přijmout sebe sama a umožní nám vlastní realizaci," vysvětluje dr. Praško.
Je velmi důležité, aby si okolí všímalo častých změn nálad u svých blízkých nebo kolegů a na problém je upozornili. Také praktický lékař, na kterého se pacient obrátí nejdříve, by se mu měl zvláště věnovat. Pacient se totiž o svých potížích nechce příliš šířit nebo je dokonce zatajuje.