Hlavní obsah
K rozvoji srdečního selhání může dojít následkem řady srdečních onemocnění. Foto: Profimedia.cz

Srdečním selháním trpí asi dvě procenta populace vyspělých zemí. Do roku 2030 se přepokládá zvýšení výskytu tohoto onemocnění až o 50 procent. „Vzestup výskytu srdečního selhání je dán stárnutím populace a paradoxně úspěchy moderní medicíny,“ říká profesor Petr Neužil, primář kardiologického oddělení pražské Nemocnice Na Homolce.

K rozvoji srdečního selhání může dojít následkem řady srdečních onemocnění. Foto: Profimedia.cz
Nová epidemie – srdeční selhání

Jeho kolega ze stejného oddělení, docent Filip Málek, dodává, že v posledních 30 letech vedlo zdokonalování léčebných postupů a jejich uvádění do praxe k prodloužení přežití a snížilo počty hospitalizací pacientů až o pětinu.

„Více a více pacientů přežívá infarkt myokardu, který je stále hlavní příčinou pozdějšího rozvoje srdečního selhání,“ uvádí.

Odhalit nemoc není snadné

Oba lékaři tvrdí, že vysokého věku se dožívá i stále více pacientů s arteriální hypertenzí, tedy vysokým krevním tlakem, a cukrovkou, což jsou další významné rizikové faktory pro rozvoj srdečního selhání.

Zlepšuje se také diagnostika tohoto syndromu, proto lékaři nyní zjišťují srdeční selhání častěji, než tomu bylo například před 20 lety.

Až pět procent občanů ve věku nad 60 let trpí srdečním selháním, přitom mají na první pohled dobrou srdeční stažlivost.

Odhalit srdeční selhání jako příčinu dušnosti u těchto nemocných není snadné, neboť jde o nemocné s celou řadou přidružených nekardiálních onemocnění, včetně plicních, kteří mohou mít další důvody pro námahovou dušnost nebo horší toleranci zátěže, jako je špatná kondice nebo nadváha.

Rozbor příznaků

Diagnóza srdečního selhání spočívá v rozboru příznaků a v průkazu poškození srdečních struktur a funkce.

K rozvoji srdečního selhání může dojít následkem řady srdečních onemocnění, například ischemické choroby srdeční, zánětu srdečního svalu, primárního poškození srdečního svalu – kardiomyopatie – atd.

Proto je nezbytné při diagnostice stanovit i příčinu. K tomu slouží moderní metody, které jsou nezbytné i při výběru optimální léčby.

Mezi moderní diagnostické metody patří ultrazvukové vyšetření – echokardiografie, která je nejdostupnější a slouží k vyšetření srdeční struktury i funkce. Používá se dvourozměrná echokardiografie, nově trojrozměrná echokardiografie a dopplerovské metody při hodnocení pohybu krevních elementů v srdci a v hodnocení pohybu srdečních tkání.

Profesor Petr Neužil

Foto: archiv NNH

Mezi další nezbytné vyšetřovací metody patří počítačová tomografie (CT), nukleární magnetická rezonance a srdeční katetrizace s vyšetřením koronárních tepen.

Výzkum v posledních letech přinesl řadu novinek jak v oblasti farmakologické léčby srdečního selhání, tak v oblasti nefarmakologických metod. Zcela aktuální jsou výsledky klinického výzkumu s novými léky ze skupiny antidiabetik (léků na cukrovku), která příznivě ovlivňují průběh srdečního selhání.

Remodelace

Mezi nefarmakologické metody, které jsou nyní předmětem intenzivního výzkumu, patří ty, které ovlivňují takzvaný proces srdeční remodelace. Remodelace, zejména levé komory, je v podstatě ztráta ušlechtilého tvaru srdeční komory.

Srdeční komora se následkem různých chorobných procesů rozšiřuje a zhoršuje se její vypuzovací funkce. Nepříznivá remodelace vzniká například při hojení velkého infarktu myokardu. Tento proces je možné zmírnit pomocí léků, další možností je ovlivnit tento proces mechanicky.

Ve výzkumu jsou méně invazivní a katetrizační metody, které se provádějí na bijícím srdci – tedy bez nutnosti otevřené kardiochirurgické operace při mimotělním oběhu. Jako příklad je možné uvést systém Revivent (firma Bioventrix), kterým se šetrně odstraňuje nefunkční část jizvy po srdečním infarktu.

Tento výkon provádí kardiolog spolu s kardiochirurgem. Cílem je zmenšit objem levé komory, a tím zabránit srdeční remodelaci a zhoršení srdečního selhání.

Kotvičky v srdečním svalu

Další novinkou je pak tzv. katetrizační ventrikuloplastika u pacientů s dilatací levé srdeční komory po infarktu myokardu nebo u pacientů s dilatační kardiomyopatií, kteří mají zároveň určitý podíl nedomykavosti dvojcípé chlopně – tedy chlopně mezi levou síní a levou komorou.

„Principem je mechanické stažení dilatované srdeční dutiny pod úrovní prstence dvoucípé chlopně speciálním vlascem, který se provléká kotvičkami fixovanými v srdečním svalu. Tento zákrok provádí pouze intervenční kardiolog katetrizačně, tedy zcela bez nutnosti otevřené chirurgie,“ tvrdí profesor Neužil.

Obě metody jsou nadějí pro pacienty, u nichž byly vyčerpány další možnosti léčby srdečního selhání.

Další možností je provedení mechanické fenerstrace síňové přepážky a uvolnění přetlaku, který vzniká v levostranných srdečních oddílech a způsobuje stagnaci proudění krve v plicích. Jde také o prakticky velmi jednoduchý intervenční zákrok metodou punkce mezisíňové přepážky.

„Do skupiny experimentálních metod můžeme zařadit i postupy, jejichž cílem je ovlivnit nervovou regulaci činnosti srdce a cév,“ uzavírá profesor Neužil.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků