Hlavní obsah

Jak zvládat běžné aktivity s Parkinsonem

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

PRAHA

Parkinsonova nemoc přináší v průběhu svého rozvoje pacientům řadu problémů a omezení. Míra subjektivního prožívání obtíží nemusí být vždy přímo úměrná závažnosti jednotlivých příznaků, závisí na odhodlání a vůli pacienta, na jeho povaze a osobnosti, na způsobu přijetí chronického onemocnění. Některý příznak může být pro jednoho pacienta zdrojem utrpení a pro jiného je stejný příznak o stejné intenzitě dobře psychicky zvládnutelný.

Článek

Mnoho záleží na konkrétním vztahu pacienta s lékařem, na míře důvěry v něj i ve vlastní síly a ve svou schopnost adaptace. Lékař nemůže svou snahu při léčbě pacienta omezovat pouze na podávání léků k potlačení příznaků. To, zvlášť v pozdních stadiích nemoci, často není možné či má jen částečný efekt.

Nedílnou součástí rozvahy lékaře by měl být fakt, že postižením trpí nejen pacient, ale všichni jeho blízcí, kteří s ním žijí. Proto je vhodné a žádoucí mluvit nejen s pacientem, ale i s jeho rodinnými příslušníky a ptát se také jich na hlavní problémy, které nemoc přináší do jejich soužití.

Snaha o pokud možno co největší soběstačnost pacienta je základní každodenní úkol. Naučit se s nemocí žít a bojovat proti tělesným i duševním obtížím je stejně důležité jako veškerá léčba. V režimu dne je především nutno počítat s tím, že každý výkon (oblékání, hygiena, jídlo atd.) zabere větší množství času. Pacient s Parkinsonovou nemocí není obvykle schopen pohybovat se stejně rychle jako zdraví členové jeho rodiny. To ovšem neznamená, že není schopen toho či onoho výkonu. Potřebuje na něj pouze více času.

Hrozí pasivita a skepse

S postupem nemoci nezvládají někteří pacienti úplně všechny úkony, které dosud prováděli, ale v prvních letech onemocnění to bývá naprostou výjimkou. Ve spěchu připadá rodinným příslušníkům výhodnější pacientovi pomoci nebo udělat vše za něj. Nemocného to však vhání do pasivity a skepse, nehledě k tomu, že jeho schopnost vykonávat určité stereotypní úkony se zlepšuje především tréninkem. Snahou rodiny by mělo být v každém případě nechat pacienta zvládat běžné úkony samostatně a přizpůsobit denní režim jeho možnostem.

Pacienti by neměli být vyřazováni ze společenského života. Pro mnohé z nich je například třes subjektivním důvodem ke studu či nejistotě ve společnosti. Rodina by měla pomáhat tyto pocity přemoci a měla by se snažit podporovat pacienta ve všech starých i nových kontaktech, představovat mu nové známé a snažit se ho podporovat v jeho zálibách.

Materiál převzat z publikace: Parkinsonova nemoc, 3.vydání: Jan Roth, Marcela Sekyrová, Evžen Růžička a kolektiv. Vydalo nakladatelství Maxdorf. 

Reklama

Související témata:

Související články

S Parkinsonovou nemocí musí pacient bojovat

Parkinsonova nemoc je chronické, pomalu se rozvíjející onemocnění, které nelze vyléčit, lze je však léčit. Je možné potlačit či omezit příznaky nemoci,...

Za Parkinsona mohou změny dopaminu

Schopnost ovládat pohyby lidského těla je velmi složitý proces, na kterém se podílí nejen mozek, ale i mícha, nervové svazky, svaly, šlachy a klouby. Plán...

Nejen třes je příznakem Parkinsonovy choroby

První obtíže pacientů trpících Parkinsonovou nemocí, tímto chronickým a pomalu se rozvíjejícím onemocněním, jsou obvykle necharakteristické - bolesti ramen...

Výběr článků

Načítám