Co nemáte nikdy říkat člověku, který drží dietu

I dobře míněné poznámky mohou napáchat více škody než užitku, jelikož téma hubnutí je pro většinu lidí značně citlivá záležitost. Obecně platné pravidlo, že nabízení rad, o které se nikdo neprosí, je zřídkakdy vítané, je zde třeba dodržovat ještě usilovněji. Připravili jsme pro vás příklady nejméně vhodných vět, kterých bychom se před někým, kdo se snaží zhubnout, měli vyvarovat.

Tato poznámka zaručeně dostane jejího adresáta do svízelné situace. Nechce se dotknout člověka, který si dal práci s přípravou jeho oblíbeného jídla, ale zároveň nechce a ani nemůže být ke snědení pokrmu přinucen. Rovněž si to může vykládat velmi negativně jako záměrnou provokaci a snahu sabotovat jeho úsilí.

Jestliže někdo drží dietu, nesmíme na něj tlačit a zpochybňovat jeho rozhodnutí, což může nakonec vést k tomu, že bude hubnoucí jedinec litovat, že si to nemůže vzít. Poté pochopitelně také hrozí, že poruší životosprávu. Lidé, kteří tímto způsobem bojují za své zdraví, musí být zkrátka nepřetržitě ostražití. Tímto jim to pouze ztěžujeme. Banality jsou to navíc jen zdánlivé, zvláště když se mohou nastřádat. Podobné směřování hovoru je třeba zcela vyloučit, nikomu tím nepomůžeme. Do rozhodnutí člověka držícího dietu nesmíme zasahovat.

Další nevhodný nápad, byť často vyřčený automaticky a bez rozmyslu. Každý ví, že ne všechny společenské akce musí zahrnovat jídlo. Když s někým, kdo si přeje zhubnout a myslí to vážně, chceme něco oslavit, nabízí se příhodnější možnosti jako kino, výstava, výlet apod.

Nedirigovat a nepoučovat, jak a co jíst. Pro dospělého člověka je to především v případě, že se tato "scénka" odehraje v restauraci, velmi nepříjemné - připadá si pak jako dítě. I když si myslíme, že dělá chybu, měli bychom zachovat mlčení.

Zdá se to jako ušlechtilá snaha někoho, především osobu ženského pohlaví, uklidnit, že je dostatečně atraktivní, avšak je třeba si uvědomit, že když někdo drží dietu, tak u něj  nemusí jít primárně o docílení lepšího vzhledu. Dost často nás totiž k těmto krokům a změnám, nejen ve stravování, dovede nemoc, nejčastěji cukrovka či vysoký krevní tlak. Takový člověk nepotřebuje slyšet váš (mnohdy pomýlený) názor, ale především inteligentní povzbuzení - povzbuzení, že činí dobře a že stejně tak dobře to i dopadne.

Nutné je odlišit dietu jakožto "rozmar", kde netaktnost tak neublíží, od nezbytné diety ze zdravotních důvodů. Při komunikaci s takovým "pacientem" se vyplatí upřímně projevit zájem a klást dotazy jako "Jak ta dieta vypadá?" nebo "Co jsi musel/a omezit?"

Výslech ohledně toho, proč se rozhodl někdo takto, když údajně existují lepší varianty, může nakonec vyznít až urážlivě. Dieta je hlavně o osobních preferencích. Vypadá to pak, že my jsme ti chytřejší a oni (hubnoucí) se neumí správně rozhodnout. Vhodné je se zeptat, co pro ně můžeme udělat, konkrétní požadavek však musí vznést oni sami.

Nabízí se nejvýstižnější reakce: zůstat zdravý je to, co nám pomáhá žít. Existují navíc tisíce "bezjídelních" aktivit, které můžete podnikat společně, jako příklad stačí uvést turistiku.

Tímto tvrzením nedosáhneme ničeho. Jestliže jsme my něco nedokázali, neznamená to, že už to nezvládne nikdo. Na závěr se opět nabízí pravidlo, které lze úspěšně aplikovat ve vícero životních situacích: když vás nenapadá nic pěkného, vyplatí se raději neříkat nic.