Článek
Poněkud zjednodušeně lze říci, že se velmi často jedná o projev téhož onemocnění na jiné etáži dýchacích cest.
Negativní vliv chronického zánětu v horních dýchacích cestách na aktuální stav průdušek u astmatiků byl pozorován už dříve a dal vzniknout dnes již opouštěnému termínu sinobronchiální syndrom.
V poslední době přibývá důkazů o tom, že chronická alergická rýma není jen paralelně probíhajícím onemocněním horních dýchacích cest, ale že významně ovlivňuje průběh astmatu a na počátku pravděpodobně přispívá i k jeho rozvoji. Teorii globálního postižení společných dýchacích cest podporují nejen epidemiologická data, ale i podobnosti v zánětlivém procesu, který nacházíme na sliznici nosu, vedlejších dutin a průdušek u pacientů s alergickou rýmou a astmatem.
Složitý vztah mezi astmatem a rýmou lze dokumentovat už tím, že rýma bývá někdy uváděna jako hlavní rizikový faktor pro rozvoj astmatu nebo jako preastmatický stav, současně patří i mezi spouštěče astmatických záchvatů. Všechna tato tvrzení mají své opodstatnění, záleží na úhlu pohledu a individuální situaci každého pacienta.
Vysokou frekvenci společného postižení horních i dolních dýchacích cest potvrzují statistické údaje: zatímco prevalence astmatu v běžné populaci je kolem 5 %, u pacientů s chronickou rýmou je uváděna hodnota 30-40 %. Naopak, všeobecně je prevalence rýmy kolem 20 až 25 % a přitom 70-90 % astmatiků trpí nosními obtížemi a téměř u všech při podrobném cíleném vyšetření nacházíme zánětlivé změny na nosní sliznici nebo její zvýšenou reaktivitu.
Je rýma banální?
Řada pacientů s astmatem přitom "banální nosní obtíže" považuje za normální součást svého života a nebýt záchvatů dušnosti, lékaře vůbec nevyhledá. Je však rýma skutečně jen nevinné onemocnění, které pacienta obtěžuje, ale nijak neohrožuje? Jako součást odpovědi je nutné připomenout fyziologickou funkci nosu.
Nosní dutina a s ní komunikující horní cesty dýchací (vedlejší dutiny nosní a obličejové, nosohltan, hrtan) tvoří vstupní bránu pro inhalovaný vzduch, který dále postupuje do průdušnice a průdušek. Vzduch přitom neprochází nosem pasivně, ale jeho proudění a doba setrvání v nosní dutině jsou reflexně aktivně regulovány tak, aby byl dostatek času k upravení jeho kvality.
Kromě známé čichové funkce plní nos i daleko důležitější funkci homeostatickou: vzduch je zde filtrován (velké nečistoty se zachycují na nosním porostu a menší částice velikosti kolem 5 mikrometrů přímo na nosní sliznici, odkud jsou odstraňovány působením mukociliárního systému), ohříván (případně ochlazen) na teplotu lidského těla a je téměř 100% nasycen vodními parami.
Materiál převzat z publikace: Překonejte své astma. Viktor Kašák, Petr Pohunek, Ester Seberová. Nakladatelství Maxdorf, 2. vydání.