I když tyto potíže a komplikace, které přinášejí, pociťuje každá žena jinak, mají jedno společné - všechny snižují kvalitu života. Začínají se projevovat přibližně dva roky po posledním menstruačním krvácení. Na štěstí je stále více žen, které nechtějí tyto změny jen pasivně přijímat.

Mají totiž důsledky ve všech oblastech života, včetně sexuálního. Mnoho z nich si stěžuje na potíže urogenitální, tzn. močové a pohlavní. Jejich příznaky jsou suchost, pálení, svědění, krvácení či bolesti při pohlavním styku. Je zde také riziko vzniku močové inkontinence, to znamená nechtěného úniku moči a močových infekcí, které se mnohdy stále opakují.

Trápí i vrcholové sportovkyně

"Jedním z častých problémů je nechtěný únik moči. Netrápí však jen ženy staré. Bylo zjištěno, že se vyskytuje u 28 % vrcholových dvacetiletých atletek. Je pravda, že pokud se objeví u žen v mladém a středním věku, může někdy vymizet i bez léčby. Ve vyšším věku po přechodu však trápí ženy zpravidla už trvale. Dokonce se u nich ve 22 až 36 % vyskytoval již před přechodem.

Ačkoli tato situace musí postižené velmi trápit, pouze 10 % žen vyhledá lékařskou pomoc. Mnohdy je to proto, že se za své potíže stydí a nechtějí o nich mluvit. Může se ale také stát, že pomoc vyhledají, ale nedostane se jim vhodné rady. Nejlepší je navštívit gynekologa, který zajistí léčbu. Kromě komplikací s hygienou přináší i problémy sociální," uvádí MUDr. Roman Chmel, zástupce přednosty Gynekologicko-porodnické kliniky FN Motol.

Samoléčba nepřináší velký efekt

Pacientky s urgentní inkontinencí hledají pomoc častěji, protože je jejich obtíže značně znevýhodňují. Obvykle používají antiinkontinentní vložky, či cvičení svalů pánevního dna. Jsou přesvědčeny o tom, že jejich potíže zatím nejsou tak významné. V podstatě čekají na to, až se jejich stav neúnosně zhorší. Bývají také přesvědčeny o tom, že žádná léčba jim nepomůže.

Kromě toho jsou značně stresovány, pociťují hněv, strach, úzkost i depresi. Zdravotní obtíže je dostávají do sociální izolace, narušují jim partnerské vztahy a ve svých důsledcích vedou k sexuální abstinenci.

Onemocnění nepoznamenává jen močové a pohlavní orgány, vede také k poruchám spánku s chronickou únavou, snižuje pracovní výkonnost. Projevuje se i ve chvílích volna, a sport či rekreační pohyb musí žena značně omezit.

O potížích je třeba mluvit

Ženy by měly o zdravotních obtížích mluvit a lékaři by neměli jejich potíže bagatelizovat. Důležité také je, vysvětlit pacientkám, kde a jak se jim dá pomoci. Je skoro trestuhodné, že jen 50 % žen, které trpí inkontinencí každý den, vyhledá lékařskou pomoc. Malá část z nich má dokonce pochybnosti o kompetentnosti svého lékaře.

"Nejlepší je obrátit se s tímto problémem na gynekologa a není k tomu potřeba žádné doporučení. Ženský lékař by také měl pacientce sdělit, že pokud se nebude léčit ve chvíli, kdy ji potíže jen obtěžují a bude čekat léta na další zhoršení, pak bude zbytečně trpět nejen ona, ale i partner a koneckonců také celá rodina. Problémy totiž nevyřeší ani antiinkontinentní vložky, ani posilování svalů pánevního dna," vysvětluje dr. Chmel.

Osvědčila se preventivní léčba

Pokud se včas zahájí preventivní estrogenní (ženskými pohlavními hormony) vaginální terapie, to je krátce po přechodu a ještě před rozvojem příznaků močové a pohlavní atrofie, může se zabránit nevratným důsledkům, které už nelze kvalitně ovlivnit léčbou.

Naději přinášejí hormony

"Léčba ženskými pohlavními hormony přímo v pochvě je ve srovnání s celkovou léčbou účinnější. Omezuje příznaky urogenitální atrofie, jako jsou suchost, pálení, svědění, krvácení či bolesti při pohlavním styku. Současně také zlepšuje kvalitu života. Po 12 týdnech se zlepšuje zdravotní stav u 62 % žen a léčbou se nezvyšuje riziko děložního krvácení," dodává dr. Chmel. Podávání malé dávky estradiolu je účinné, bezpečné a spolehlivě ověřené. Používá se jak pro prevenci a léčbu urogenitální atrofie nebo močové inkontinence, tak pro opakující se močové infekce u žen po přechodu.

K terapii se používají: vaginální tablety , čípky, krém