Není divu, že nás životem provázejí bolesti kloubů a zad, ranní ztuhlost, omezená schopnost pohybu. V lidském těle je totiž asi 210 kostí, z toho více než 180 je spojeno kloubem. A to je dost velký počet na to, aby nám dokázaly ztrpčit život zvláště, když jsou nemocné.

O revmatu jsme snad slyšeli všichni, i když v lékařské terminologii revma jako nemoc vlastně neexistuje. Pod tímto termínem se rozumí mnoho rozdílných onemocnění vaziva, které postihují především klouby a měkké části, jež je obklopují.

"Revma je proto souhrnný výraz pro zhruba 400 různých onemocnění," říká Pavel Galle z Centra života a zdraví z Vrbna pod Pradědem. K nejčastějším patří artróza a revmatoidní artritida. Obě nemoci jsou rozdílné, i když pacienti je často označují stejným termínem.

Co je artróza

Mezi všemi revmatickými chorobami tvoří artrózy asi 40 procent. Mají degenerativní charakter a s trochou nadsázky se dají nazvat jako choroby způsobené opotřebením. "Styčné plochy kloubů jsou pokryty chrupavkou, která má řadu funkcí a mj. také tlumí nárazy, jimž jsou klouby zvláště nosné, vystaveny," vysvětluje profesor Adam. Dodává, že pokud mluvíme o opotřebování, musíme myslet především na chrupavkové buňky, které normálně chrupavkovou hmotu stále obnovují.

"Vlivem opotřebení nestačí na tuto obnovovací činnost, jsou unaveny a začnou vytvářet látky, které nejsou pro kloubní chrupavku vhodné. Čím více nevhodných vlivů, například nárazy v podobě jogování na tvrdých cestách nebo přetěžování kloubů nadváhou, nošení těžkých břemen či špatné postavení kloubů například do X nebo O, tím dříve se u postiženého mohou objevit artrotické potíže," říká profesor Adam.

Zpočátku nebolí

V prvních stádiích artrózy pacient většinou větší problémy nemá, ale obtíže už se dají mikroskopicky zjistit. "Přestože artrotické změny začínají u některých už kolem 20. roku věku, pacient k nám do ordinace přijde s potížemi mnohem později. Často za deset, patnáct, ba i dvacet let. Po sedmdesátce trpí artrózou téměř každý," zdůrazňuje profesor Adam.

Většinou pacient o svém onemocnění ví tehdy, když se kloubní pouzdro zanítí. V tomto stadiu ještě není na léčbu pozdě. Zánět se dá uklidnit protizánětlivými léky.

Často jde ale o vyhánění čerta ďáblem, protože antirevmatika utlumí bolest, ale neodstraní příčinu. Většinou se degenerativní proces prohlubuje. Proto odborné vyšetření je naprosto nezbytné. Lékař pak stanoví léčbu, která je pacientovi tak říkajíc šitá na míru.

Možnost léčby artrózy je dnes už poměrně široká. Zahrnuje fyzioterapii, ergoterapii, léčbu léky, ale i operace.

Pomůže cvičení a příroda

V mnoha případech při artróze pomůže lehké cvičení a také preparáty, které jsou připraveny z výhradně přírodních zdrojů. Dnes už je jich na trhu poměrně hodně a my si můžeme vybrat. Působí na klouby, tlumí bolest a pomáhají ke zlepšení kvality života.

K dostání je i tzv. dietetická potravina pro zvláštní lékařské účely, která slouží k ošetření osob právě se záněty kloubů. Obsahuje kombinaci živin sestavenou pro speciální potřeby osob s revmatickými onemocněními. Zahrnuje vitaminy, stopové prvky aminokyseliny, zásadité látky, bioflavonoidy a také glukosaminy a chondroitin. Kombinace těchto látek ovlivňuje zánětlivé procesy pří revmatických onemocněních a podporuje regenerační procesy.

Při cvičení bychom měli posilovat svaly a zlepšovat celkový stav kloubů. Silně bolestivý a zánětlivý kloub by ale měl zůstat v klidu. Jakmile se stav zlepší, cvičit bychom měli zhruba 30 minut denně. Ale v žádném případě se nepřepínat. Je dobré poradit se s odborníkem, jaké cviky provádět, abychom se vyvarovali možného většího poškození kloubů. Obecně se dá říci, že vhodná je chůze, jízda na kole, ale i plavání, nebo rotace kloubů, tedy jejich kroužení ve směru hodinových ručiček a pak zase naopak.

Revmatoidní artritida

Na rozdíl od degenerativní artrózy je revmatoidní artritida chronické zánětlivé onemocnění, jehož příčina dosud není tak úplně objasněna. Postihuje zhruba jedno procento dospělé populace, ženy jsou postiženy dva až třikrát častěji než muži.

Pravděpodobná je genetická dispozice, ale i bakteriální infekce. Typické pro revmatoidní artritidu je zánět kloubu, který na sebe upozorní bolestí a tato bolest trvá, i když jsme v klidu. Kloub se může zdát větší, oteklý, kůže je na dotek teplejší, někdy i zarudlá.

"Revmatoidní artritida může postihnout jakékoli klouby v těle. Libuje si však hlavně v symetrických drobných kloubech končetin," říká docent Martin Krbec z ortopedické kliniky fakultní nemocnice v Brně. Často revmatoidní artritida vede k postupné destrukci kloubu.

Ani revmatoidní artritida není zcela vyléčitelná. Bohužel u většiny nemocných vede k trvalé invaliditě. A co je ještě horší, zkracuje život v průměru o deset let. Léčba se zaměřuje hlavně na ovlivnění bolesti, potlačení zánětu tak, aby pacient zvládnul se o sebe postarat a jeho kvalita života i při tomto onemocnění byla dobrá.