"Nejsou to radostná čísla. Pokrok medicíny jde ale tak rychle dopředu, že pacientům s cukrovkou už umíme účinněji pomáhat," vysvětluje docent Milan Kvapil, přednosta diabetologické kliniky pražské Fakultní nemocnice Motol. Dodává, že v zemích západní Evropy a severní Ameriky je cukrovka nejčastější příčinou slepoty u dospělých a jednou z nejčastějších příčin amputace končetiny. Diabetici tvoří až třetinu z těch, kteří jsou zařazeni do chronického dialyzačního programu.

Není to jen jedna choroba

Diabetes mellitus, jak se cukrovce odborně říká, není jen jedna nemoc. Jde většinou o soubor příznaků, který se rozvíjí na základě nedostatečného působení inzulínu. Základním společným rysem je tzv. hyperglykémie, neboli zvýšená hladina cukru v krvi. Nedostatečné působení inzulínu může být pak způsobeno buď jeho absolutním nedostatkem nebo chybnou funkcí při relativním nadbytku.

Tělo jede na glukózu

Abychom mohli žít, je pro náš život nezbytná glukóza, tedy jednoduchý cukr. Je to jakási pohonná látka. Glukóza se zapojuje do mnoha reakcí v našem těle.

Dostáváme ji z vnějšího prostředí, např. potravou, ale i z vlastních zásob, které jsou uloženy v játrech a v některých svalech. Tyto zásoby jsou omezené a používají se teprve ve chvíli, kdy získání energie pomocí potravy už není možné. Organismus se k tomu uchyluje až když nemá jiné východisko.

Klíč do zámku

Docent Kvapil vysvětluje, že glukóza k tomu, aby se dostala dovnitř buněk, potřebuje jistý klíč. "Tím je hormon inzulín, který vzniká ve slinivce břišní. Jde o orgán velký asi jako banán, ležící těsně nad žaludkem. Inzulín se tvoří v buňkách Langerhansových ostrůvků slinivky břišní."

Hlavní úloha inzulínu spočívá v udržení stabilní hladiny cukru v krvi. U zdravého člověka se po jídle v krevním řečišti hladina cukru zvýší. Slinivka břišní reaguje tím, že uvolní potřebné množství inzulínu. Jeho molekuly se naváží na receptory svalových a dalších buněk. Ty pak ovlivňují tzv. přenašeče, které glukóze umožní vstup do buňky. Jestliže glukóza se do buňky dostane, je zde spálena v podobě energie, kterou vydáme a hladina cukru v krvi se vrátí k normálu.

"Máme dva typy cukrovky" říká docent Kvapil.

Při cukrovce prvního typu nevytvářejí specializované buňky slinivky břišní dostatečné množství inzulínu.
Tento typ se objevuje převážně v dětství a dospívání, u dospělých pak obvykle do 45 let věku, i když ani u starších osob není výjimkou. Nevzniká z přejídání sladkostí. Většinou se vloha k onemocnění dědí.
Onemocnění se vyvíjí velmi rychle a bez pravidelných dávek inzulínu představuje smrtelné nebezpečí. Příznaky onemocnění jsou nápadné. Jakmile se objeví, měl by nemocný hned vyhledat lékaře. Stává se totiž, že selže vnitřní prostředí organismu a může dojít k poruše vědomí. Pacient pak musí být dopraven na jednotku intenzivní péče.
V popředí nejobvyklejších příznaků stojí velká únava, hubnutí, časté močení a žízeň.

Cukrovka druhého typu je jiná a dostala přívlastek civilizační.
Základní porucha spočívá v tom, že slinivka sice inzulín produkuje, ale buňky, k nimž se má cukr dostat, hormon nepřijmou. Glukóza se v krevním oběhu hromadí, narušuje životně důležité procesy a poškozuje stěny cév.
I u tohoto typu cukrovky hraje svoji roli genetika, ale v drtivé většině příčinou bývá:
  • špatný životní styl,
  • přejídání, nadváha,
  • nevhodné složení stravy,
  • nedostatek pohybu,
  • sedavý způsob zaměstnání,
  • stres.
Většina postižených cukrovkou má právě tento tzv. druhý typ.
"Onemocnění může být v počátku i bez příznaků. Někdy může dojít k poruše vidění, svědění nebo mravenčení v dolních končetinách. Špatně se i hojí rány. Někteří diabetici druhého typu mohou doživotně zůstat pouze na dietě nebo tabletkách," vysvětluje docent Kvapil.

Nemoc není nakažlivá

Lékaři zdůrazňují, že cukrovka nepatří mezi nakažlivé nemoci ve smyslu přenosných chorob. Není to tedy totéž jako např. chřipka, která se šíří kapénkovou nákazou, kýchnutím nebo smrkáním.

"Od diabetika se nemůžeme nakazit," zdůrazňuje docent Kvapil. Dodává, že u všech nemocných cukrovkou je cílem léčby upravit hladinu cukru v krvi. Bohužel někteří diabetici právě druhého typu se mylně domnívají, že když jim stačí dieta a více pohybu, je jejich nemoc lehčí. Často léčbu nedodržují, podceňují a diví se pak, že mají větší problémy.

Dia potraviny

Dieta je pro cukrovkáře nezbytná. Upravit jídelníček pomůže dietní sestra. Jde přitom zejména o vyloučení nadbytečného množství cukru ze stravy a rozložení jeho přesně stanoveného množství do celodenní výživy. Diabetik by měl jíst malé dávky jídla a častěji během dne.

Většinou se diabetici naučí odhadovat potřebné množství příloh k jídlu, např. brambor, rýže, chleba nebo moučných výrobků.

Dokonce nemusí definitivně zapomenout ani na sladkosti. Dnes už je totiž na trhu takové množství výrobků speciálně určených pro diabetiky, že si sladkost mohou dovolit. Musejí ale dát pozor na energetickou hodnotu takového výrobku, která nebývá nízká.

Inzulín bezbolestně

Inzulínem se v České republice léčí asi 100 000 pacientů a někteří si ho píchají i několikrát denně. Dnes už jsou k dispozici inzulínová pera, která proti dřívějším injekčním stříkačkám jsou pro pacienta šetrnější a bezpečnější.

V České republice se v diabetologických centrech používá i tzv. inhalační inzulín, který se do těla dostává vdechnutím. Na světě už je i pilulka coby inzulín, ale zatím pouze ve stádiu klinických zkoušek. Zkouší se i dostávat inzulín do těla pomocí ultrazvuku, ale i tato metoda je teprve ve výzkumu.

Možné komplikace

Cukrovka s sebou přináší možné velké a často traumatizující komplikace. Je to slepota a odumírání tkání, tzv. gangréna. Nezřídka musí kvůli ní dojít k amputaci prstů u nohou nebo i celé končetiny. S léčbou diabetické nohy mají vynikající výsledky jak v Motole, tak v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny, ale i v dalších diabetologických centrech většiny fakultních nemocnic. Nejdůležitější je v tomto směru maximální hygiena končetin a určitá ochrana před úrazy.

Jak se chránit

I když cukrovka je z velké části genetické onemocnění, proti jejímu druhému typu se můžeme chránit. Proti prvnímu typu bohužel ne.

A co tedy můžeme udělat sami pro sebe? Jestliže druhý typ cukrovky má přívlastek civilizační, pak mu lze předejít správnou životosprávou s dostatkem ovoce, zeleniny a vlákniny, udržování optimální tělesné hmotnosti, vyvarování se přejídání, alkoholu, kouření, ale i ponocování a hlavně mít dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. Pomůže, nahradíme-li červené maso bílým a když v jídelníčku nebudou chybět ryby.

"Každý člověk nad 40 let by si také měl nechat alespoň jednou do roka změřit hladinu cukru v krvi. Je to jednoduché vyšetření z kapky krve," nabádá docent Kvapil. Doporučuje vyšetření zvláště těm, kteří vědí, že zdravá životospráva jim nic neříká, jsou obézní a pro samou práci zapomínají na odpočinek. "S cukrovkou se dá kvalitně žít, i když přináší určitá omezení," vysvětluje docent Kvapil.