Článek
Dítě nemůže samo měnit zvyklosti v rodině či se jim jednoduše vyhnout. Pokud vyrůstá v nervózní a rozhárané atmosféře, je velmi pravděpodobné, že utrpí především jeho nervová soustava.
Hlavním předpokladem pro to, aby dítě mělo zdravé nervy, je rodinná pohoda. Bez požadavků a kladení nároků na dítě se neobejdeme, proto průběh výchovy nebývá pouze hladký. Ještě než začne chodit do školy, učíme ho správně hospodařit s časem, aby si ho dokázal rozdělit na práci a odpočinek. Neustálé odkládání povinností totiž dítě neurotizuje. Už pouhé myšlenky na nesplněné úkoly ho unaví víc, než když je včas splní.
Řešení složitých situací trénujeme
Vyplatí se dítě připravit na zdolávání překážek a naučit ho řešit složitější životní situace. Jestliže ho začínáme trénovat na sourozeneckých vztazích, naučí se na nich také spravedlivému soužití. Nenuťme proto starší dítě, aby vždy musel ustoupit mladšímu sourozenci jen proto, že je starší a rozumnější. Mohlo by ho to neurotizovat. Platí to i obráceně, mladšímu nedáváme neustále za vzor úspěšnějšího staršího sourozence.
Všechny děti také nejsou stejné. Velmi častým zdrojem vzniku dětské neurózy bývá nezdravá ctižádost. Snad vůbec nejčastěji k ní dochází v souvislosti se školními povinnostmi. Někdy je dítě domácí atmosférou natolik stresované, že se bojí usednout ke stolu a rozevřít sešit s úkolem, protože rodiče sledují každou čárku, každičký pohyb.
Pozor na vlastní ambice
Obecně platí, že do výchovy bychom neměli promítat vlastní ambice, které se nám nepodařilo realizovat. Dítě, od kterého se očekává víc, než na co má, je neurotizováno dvakrát. Je přetěžováno na úkor hraní a pobytu venku a k tomu ještě stresem z vědomí, že zklame rodiče nesplněním jejich očekávání.
Stejně tak škodí přílišný spěch. Začne často už ráno, když spěcháme a jsme nervózní. Vypravujeme se do práce a neustále pobízíme dítě k větší rychlosti. Vyčítáme mu, že přijde nejen ono, ale i my pozdě. Situace bývá mnohdy vypjatá i po návratu domů. Někteří rodiče zde ventilují napětí z pracoviště a svou únavu, místo radostného uvítání dojde k výbuchu zlosti. K němu je dobrá jakákoliv záminka, např. zašpiněné oblečení či neuklizené hračky.
Nezáleží na tom, jestli je hněv rodičů adresován přímo dítěti nebo se v dusné atmosféře řeší partnerské konflikty. Dítě citlivě nasává pohodu či disharmonii v rodině. A pokud napětí pokračuje i při společné večeři, často ztratí dítě chuť k jídlu či naopak jí velmi rychle, aby už mohlo odejít z dosahu nervózních rodičů.
Po takovém dni je pro dítě těžké i usínání a není divu, že bude spát neklidně. Rodiče by se měli snažit alespoň před spaním vytvořit klidnou a láskyplnou atmosféru.
Nejvíc škody nadělá rozvrácené manželství
Děti, které prošly rozvodem rodičů, trpí i tehdy, když rozvod proběhl v klidu. Potřebují totiž nejen lásku obou rodičů, ale přejí si, aby se rodiče milovali.
Jiné to bývá v rodinách, kde odchod jednoho z rodičů dítě naopak zklidní. Jako třeba tehdy, když je jeden z partnerů alkoholik.
Špatné nervy se nedědí
Existují sice i děti s vrozeným sklonem k neuróze, ale většinou je vypěstována nevhodnou výchovou. Jestliže některé maminky tvrdí, že jejich dítko zdědilo špatné nervy po nich, není to většinou pravda. Dítě spíše kopíruje to, co kolem sebe vidí. Nervózní maminka s velkou pravděpodobností nevychová klidné a vyrovnané dítě.
Neuróza je psychická porucha, která dovede ztížit život a bere dobrou náladu. Její obraz je dán povahou konfliktu, který ji vyvolal, ale někdy také vrozeným neurotypem.
Obtíže jsou různé
Často se střídá roztěkanost a rozdováděnost s apatií. Děti se obvykle také rychleji unaví. Mnohdy se u nich setkáváme se snahou vyniknout za každou cenu, třeba i šaškováním. Jindy se od kolektivu odtahují a uzavírají se do sebe.
Nezřídka se u nich projevuje nadměrný tělesný neklid, proto bychom jim měli dopřát zvýšenou dávku pohybu. Často se objevují i problémy s koncentrací, proto mívají horší prospěch. Některé děti trpí mluvní neurózou (přeříkávají se, koktají), u jiných se v okamžicích nervového vzrušení objevují tiky (bezděčné záškuby v obličeji, škubání rameny). Mezi tyto projevy patří i třes prstů a víček, pomočování, bolest hlavy, nechutenství, zvracení a spánkové poruchy (nesnadné usínání, neklidný a nedostatečný spánek).
Takové obtížnější případy nejsou rodiče většinou schopni zvládnout. Měli by se obrátit na odborníky - psychologa nebo lékaře. Budou také potřebovat podporu a pomoc okolí, proto je nutné zasvětit do problémů dítěte všechny, kteří se na jeho výchově podílejí.
