"Nakazit se můžete skutečně kdekoli," říká profesorka Jana Hercogová, přednostka dermatovenerologické kliniky pražské Fakultní nemocnice Bulovka. "Není to už choroba, která se dříve označovala jako nemoc chudých. Naopak. Může se objevit i v dobře situované rodině, která netrpí nejmenší nouzí a v bytě má naklizeno."

Je sice pravda, že nejvíc případů je mezi bezdomovci. A také mezi migranty, kteří do české republiky přijíždějí z východních států a na hygienu nejsou příliš úzkostliví. Nemoc však v posledních letech stále častěji postihuje také místa, kde by ji člověk nečekal - mateřské školy, internáty, atd.

Záludný roztoč

Svrab vyvolá roztoč, tzv. zákožka svrabová. Samička vyvrtá pod kůží chodbičky dlouhé až několik milimetrů. K tomu, aby se v ní uchytila, jí stačí pouhé dvě a půl minuty. Inkubace choroby trvá dva až šest týdnů. Jejím typickým příznakem bývá nepříjemné svědění. To zesílí, když ulehneme a jsme v teple.

"Na kůži se objeví červené pupínky, které svědí," říká profesorka Hercogová. "Postižena jsou hlavně místa s tenkou kůží. Například mezi prsty, v okolí pohlavních orgánů, kolen, podpaží, ale třeba i kolem dvorců prsních bradavek. Postižený se samozřejmě začne škrábat a tím si nemoc roznáší po těle. Horší projevy mohou na sobě pozorovat alergici a lidé, kteří mají citlivější kůži.

Nečekaná rizika

Zdrojem nákazy mohou být například:
prostředky hromadné dopravy, zákožka svrabová totiž přežije v polstrovaných sedadlech i několik dní, než si najde svou oběť,
rizikové jsou také větší ubytovny,
špatně vydezinfikované prádlo ze secondhandů,
špatně vyprané prádlo v nemocnici,
nemoc se přenáší také pohlavním stykem.

Nejúčinnější obrana

"Vyhnout se svrabu není snadné," vysvětluje profesorka Hercogová. "Pokud však budeme dodržovat základní hygienická pravidla, omezíme riziko nákazy."

To znamená:
důkladně si mýt ruce,
nepoužívat cizí lůžkoviny,
stejně jako cizí hygienické potřeby,
pravidelně si vyměňovat ložní prádlo, vyvařovat ho a žehlit.

Nemoc často dostanou mladí lidé, kteří si nedělají starosti s půjčováním spacích pytlů, ručníků, oblečení atd. Zákožka svrabová v nich může přežívat.

Hromadným dopravním prostředkům se asi těžko vyhneme. Ale v nich aspoň poznáme osobu, která se nemyje, nepřevléká a může být zdrojem onemocnění.

Jak ji vyléčit

Ani těm nejčistotnějším lidem se zákožka svrabová nemusí vyhnout. Lékaři pacientům doporučují dvou až třídenní izolaci. Rodiny, které to samy nezvládnou, na tuto dobu hospitalizují. Léčí pacienta mastí, kterou si natírá na celé tělo. Během léčby by se nemocný měl zdržet pohlavního styku.

Bezpodmínečně nutné je také to, že hygienici důkladně dezinfikují jeho domácnost. Musí si zároveň pečlivě vyvařit a vyžehlit ložní i spodní prádlo. A vyměnit si všechno, co měl v poslední době na sobě. Včetně bot. Právě na boty pacienti mnohdy zapomínají. Pak se diví, že léčba je delší.

Za nemoc se stydí

Lékaři odhadují, že počty nemocných jsou jen špičkou ledovce. Ve skutečnosti je jich mnohem víc. Za své onemocnění se však stydí a k lékaři raději nejdou.

Dermatologové mají ze zákona povinnost nahlásit případ svrabu na hygienickou stanici. Stává se ale, že to neudělají (i když jim za to hrozí pokuta až 100 000 korun). Pacient se s nimi dohodne, že jeho jméno nebude nikde figurovat, poněvadž si to ze společenských důvodů nemůže dovolit. "Za svrab se ale stydět nemusíme," zdůrazňuje profesorka Hercogová.

"Nikdo z nás totiž neví, kdy ho na cestách do zahraničí může dostat. Cestovní ruch v posledních letech hodně zesílil. Proto je hrozba svrabu tak aktuální."