Na prvním místě v této kategorii nepochybně stojí cibule. Odborníci prokázali, že obsahuje látky, jež kladně ovlivňují činnost srdce a způsobují pokles cukrů v krvi. Léčivé účinky cibule se připisují fosforu, draslíku, sodíku, dusíku a silici česnekové. O těchto prvcích a silicích víme, že mají pročišťující a uvolňující účinky. Proto má cibule velký význam při některých dietách včetně redukční. Dárcům krve se doporučuje jíst cibuli, aby rychle doplnili úbytek krve.

Silice také dráždí veškeré žlázy zažívacího ústrojí k větší sekreci, a povzbuzuje tím trávení. Proto cibule pomáhá i při střevních zánětech. Podle zkušeností lidového lékařství čistí a dezinfikuje zažívací ústrojí a současně vypuzuje hlísty. Vytlačená cibulová šťáva rozetřená s cukrem je lékem na střevní a žaludeční katary i jiné zdravotní obtíže našeho těla, například kašel při nastuzení.

Čerstvá řeřicha

Kdykoli může být doma k dispozici svěží řeřicha, rychle klíčící rostlina, oblíbená zejména ve skandinávských zemích.

Pěstuje se celoročně třeba pouze na misce s vatou. Stříháme ji asi týden po vysetí, kdy dorůstá do výšky zhruba čtyř centimetrů. Řeřicha je bohatá na vitamíny C, B, K a dodává nám vápník. Alternativní medicína ji doporučuje k urychlení detoxikačních procesů v těle, při žaludečních potížích a infekcích močových cest. Řeřichu používáme zásadně čerstvou tam, kde se hodí zelené koření. Zvláštní chuť s nádechem křenu dodá pokrmům svěžest a příjemnou pikantnost. Šťáva z ní vylisovaná údajně působí také na vyblednutí pih.

Římský císař Nero prý konzumoval spoustu pórku, aby mu zesílil hlas, protože v antických kulturách si této zeleniny vážili zejména jako léku při zánětech hrtanu. Léčila se jím i dna a ledvinové kameny. Byl také známým protijedem při otravách alkoholem, houbami a hadím uštknutím. Dnes víme, že pórek je velkým zdrojem draslíku, který podporuje činnost ledvin a působí jako diuretikum. Biologickou hodnotou je podobný cibuli, železa obsahuje více než špenát. Prospívá při revmatických potížích.