Stárnutí kůže je součástí obecně biologického procesu a je určeno týmiž obecně platnými zákony. Je dáno součtem biologických dispozic a fyzikálních, především aktinických vlivů nepostihujících jiné orgány žijící ve vnitřním prostředí, které je v rovnováze. Proto také kůže vystavená bezprostředně těmto vlivům vykazuje regresivní změny dříve než jiné orgány a jedním z úkolů kosmetiky je tyto vlivy identifikovat a v rámci možností eliminovat.

Dospělá kůže si individuálně různou dobu uchovává svůj, alespoň vzhledově neproměnný, nebo podle zevních podmínek a okolností a podle vnitřních vlivů genetických, metabolických a vnitřně sekrečních, mírně variabilní vzhled. Tento aktuální vzhled a známky procesu stárnutí se významnou měrou uplatňují v mezilidské komunikaci, bývá jimi ovlivněn první dojem, který získáme při setkání s neznámým člověkem a často určuje vzájemné vztahy. Proto ovlivnit proces stárnutí kůže je klíčovou otázkou lékařské i nelékařské kosmetické péče, od prosté prevence až po složité chirurgické výkony.

Má-li tato péče být účelná, musíme analyzovat jednotlivé změny a projevy dosud přisuzované výhradně stárnutí z hlediska jejich původu, protože jen tak se lze orientovat v této složité problematice. Je nutné oddělit nezbytné projevy biologického stárnutí od důsledků především zevních vlivů podílejících se na předčasných regresivních změnách kůže.

Zatracované vrásky

Pokud bychom měli zodpovědet otázku, "proč vyhlíží kůže staře", napadnou nás především vrásky. Ty však nejsou zcela jednoznačným indikátorem biologického stáří, na jejich vzniku se podílí řada vlivů.

Podkladem vrásek je ztráta turgoru a elastičnosti kůže a ta se může projevit a často projevuje daleko dříve, než bychom očekávali. Bývalo to přičítáno individuální rychlosti stárnutí, aniž se bral zřetel na to, že kůže na místech krytých šatem, nebo jinak chráněná, předčasné známky stárnutí nevykazuje a naopak svou zachovalostí a svěžestí nápadně kontrastuje s kůží nechráněnou.

Byl znám i rozdíl stárnutí nechráněné kůže žen ve městě a na venkově a přičítal se intenzivnější péči o pleť u městských žen. Teprve výzkumy posledních desetiletí prokázaly, že tyto změny jsou převážně důsledkem sluneční expozice, vyvolávající na nechráněných místech kůže degeneraci vazivové složky a další projevy původně přičítané k projevům stárnutí.

Otázka, které vlnové délky a jaká míra expozice jsou rozhodující, zda je významnější chronický důsledek malých dávek nebo opakovaně velkých dávek, zůstává stále ještě diskutabilní. Nesporná je pouze skutečnost, že jsou to důsledky solární expozice a že jedinou možností, jak jim předejít, je soustavná, cílevědomá ochrana.

Ztráta elastičnosti kůže, jíž dominuje vznik vrásek, je provázena i ztrátou lesku. Povrch kůže je suchý, snadno zranitelný, dochází k poruchám pigmentace s přesuny pigmentu, ztenčenou pokožkou prosvítají kapilární klíčky, hrubne kožní reliéf.

Materiál převzat z publikace: Kosmetika v teorii a v praxi, 4. vydání. Vlasta Feřteková a kolektiv. Vydalo nakladatelství Maxdorf