Na normálním průřezu kůží bychom toho mnoho nezjistili, jednotlivé vrstvy kůže a jejich složky jsou složeny z buněk, které lze rozeznat pouze při mnohonásobném zvětšení, a ty jsou stavebními kameny rozmanitých kožních orgánů, vrstev a pletení. Proto lze skutečnou stavbu kůže studovat pouze pomocí mikroskopu. Obor zabývající se tímto studiem, tj. složením zdravé kůže, označujeme jako histologii nebo mikroskopickou anatomii.

Zadíváme-li se pozorně na vyobrazení průřezu kůží, zjistíme, že není jednotného složení. Rozeznáváme zevní část složenou z řady buněčných vrstev, kterou označujeme jako pokožku (v odborné literatuře je označována jako epidermis).

Pod pokožkou je vazivová část kůže, označovaná jako škára (korium). Škára je ona známá, nesmírně užitečná část zvířecích koží, která po vydělání a dalším zpracování slouží v nesčetných obměnách jako kůže matná a lesklá, měkká, poddajná, tenká, nebo zase silná, tvrdá, tuhá, odolávající tlaku, tahu, velkému namáhání a opotřebování.

Je to bohužel také ta část kůže, která bývá jako první postižena procesem stárnutí a je podkladem projevů, které druhotně postihují pokožku, a tím i její zevní vzhled. Nejhlubší částí kůže je podkožní vazivo zprostředkující spojení kůže s povázkami (fasciemi) svalů nebo s okosticí. Podkožní vazivo je proloženo tukovými lalůčky, které ve větším množství vytváří tolik nežádoucí tukové polštáře. Společně se škárou představuje tato část hlavní hmotu kůže. Zatímco celý život většinu žen obtěžuje, ve stáří se vytrácí a je současně s ochabnutím škáry hlavní příčinou stařeckého vzhledu.

Kožní film

Při popisu kůže bývá zvykem začínat od jejích vnitřních partií. Z praktických důvodů učiníme výjimku. Kosmetička se totiž zpravidla setkává se zevní stranou kůže, jejím povrchem a z hlediska kosmetiky je to tedy část nejvýznamnější. Sám o sobě však nemá ani tento kožní povrch za běžných okolností bezprostřední styk s prostředím.

Jednou z funkcí kůže totiž je vytvářet na povrchu film označovaný často jako "linie prvního kontaktu" nebo "první kožní bariéra". Je vytvářen produkty mazových žláz, potních žláz i olupujícím a rozpadajícím se povrchem rohové vrstvy a tvoří tak specifické hraniční prostředí. Tento skutečný povrch pokožky reaguje zpravidla slabě kysele (hodnota kyselosti se udává mezi 4,5 až 5,5 pH) a třebaže nemá na celém tělesném povrchu stejnou kvalitu, má mnohostranný význam, v kosmetice bohužel nezřídka zneužívaný k neadekvátní reklamě.

Odolnost a kvalita tohoto filmu zdaleka není dána pouze jeho stupněm kyselosti. Tento ochranný plášť kožního povrchu, jak již bylo uvedeno,  je tvořen potem, mazem z mazových žláz a rozmanitými složkami z rozpadajících se buněk nejzevnější vrstvy pokožky a má i další významnější vlastnosti.

Materiál převzat z publikace: Kosmetika v teorii a v praxi, 4. vydání. Vlasta Feřteková a kolektiv. Vydalo nakladatelství Maxdorf