Vědci v čele s Evou Larssonovou dospěli k tomuto závěru na základě zkoumání ostrosti vidění u školáků, kteří spatřili světlo světa ve Stockholmu mezi lety 1988 až 1990. Mezi nimi objevili skupinu 216 předčasně narozených, z nichž 131 mělo v okamžiku zrození oči v naprostém pořádku.

Zbylí trpěli rozmanitými poruchami zraku, od lehkých po těžké změny na sítnici. Pětadvacet dětí se dokonce muselo podrobit kryoterapii (chirurgické technice užívající velmi nízkých teplot k destrukci chorobné tkáně).

Ve věku deseti let si mnoho nedonošených dětí začalo stěžovat, že vidí podstatně hůře než jejich stejně staří spolužáci. Téměř vyváženě je trápila dalekozrakost i krátkozrakost. Nejhůře byly postiženy ty děti, které prošly kryoterapií. Značnému procentu z nich dokonce hrozí, že kvůli očním vadám například nikdy nebudou moci získat řidičský průkaz.