Ale i řada praktických doktorů o nich nemá úplně správné představy, a proto je pacientům často nedoporučí, i když by jim pomohly a neublížily. Změnit se to snaží lékaři, kteří mají k léčbě bolesti komplexní přístup. Ten nepředpokládá jen přesnou znalost opiátů a dalších léků, ale také kombinaci různých druhů léčby a spolupráci specialistů různých oborů. Včetně sociálních pracovnic.

Hodně lékařů, kteří léčí chronickou bolest, pracuje v centrech a v ambulancích zaměřených právě na ni. Jejich seznam najdete na www.linkaprotibolesti.cz . Případně můžete zavolat v pondělí až pátek od 14. do 19.hodin na Linku proti bolesti: 224 435 587.

V porovnání s průmyslově vyspělými zeměmi využívají lékaři v ČR opiátů málo, což potvrzuje, že chronickou bolest často špatně léčí. Jsme na 21. místě ve světě, s roční spotřebou morfia 5,5 mg na obyvatele. Pro srovnání v Austrálii, která vede žebříček jeho spotřeby, je to 64,9 mg na obyvatele.

Hlavní příčinou tohoto stavu je strach z opiátů. Zbytečný. Pacienti díky nim neprožívají úžasné halucinace ani nemají touhu opatřit si další a stále vyšší dávky morfia. Lékaři jejich léčbu kontrolují a mohou ji kdykoli vysadit.

Opiáty ji vrátily zpátky do života

Taková hezká a příjemná žena a takovou měla smůlu. Ještě za minulého režimu nabourala do její škodovky Tatra 613 jednoho ze stranických bossů. Policie nehodu ututlala a ženu vylekala tak, že s poraněnými zády nešla ani k lékaři. Nakonec se k nim rozhodla jít až po půlroce, kdy ji trápily silné bolesti. Lékaři zjistili, že jí sesedl obratel, který byl zlomený. Potom několik let putovala po nejrůznějších léčebných zařízeních jako zdravotní turistka. Ale bezvýsledně. Skončila v invalidním důchodu. Bolest ji navíc deptala a izolovala od okolí.

V Plzeňském centru pro léčbu bolesti jí dali středně silné léky na bolest. Nepomohly. Tak sáhli po silnějším kalibru: opiátech. Samotné lékaře překvapilo, jaký zvrat způsobily v životě ženy. Začala pořádně spát, chodit na zahrádku a úplně se změnila psychicky. Přestala se chovat ublíženě, stěžovat si a hádat se s rodinou. Díky tomu, že jí léky umožnily pohyb, zhubla o deset kilo. Začala mít zase zájem o své okolí: četla, dívala se na televizi nebo se těšila, až přijde návštěva. Prostě začala zase normálně žít.

Lékaři jí pak opiáty postupně vysazovali, až je vysadili úplně. Bolest se přesto neobjevila. Podle všeho proto, že se jí díky shozeným kilům, práci na zahrádce a rehabilitaci zlepšil stav svalů kolem páteře.

"To, že opioidy umožní pacientovi, aby se vyspal a mohl se hýbat, má pro něj zásadní význam," říká doktor Jan Lejčko, anesteziolog a vedoucí lékař Centra pro léčbu bolesti Fakultní nemocnice Plzeň. "Obvykle se díky tomu začne vracet do normálního života. A často ho zbaví i dalších potíží. Chronickou bolest nejednou doprovázejí deprese, úzkost a podrážděnost. Úspěšná léčba je může odstranit nebo aspoň výrazně zmírnit."

Chronická choroba jako domácí vězení

Inženýr, který trpěl Bechtěrevovou chorobou (vápenatí při ní obratle a vazy kolem páteře), už nemohl ani jezdit autem. Nedokázal z něj totiž vystoupit. Ale i jeho všední život byl tristní. Každý den mu trvalo dvě až tři hodiny, než se aspoň trochu rozhýbal a mohl se obléct, uvařit si čaj, nasnídat se atd. Chronická bolest způsobila, že si v bytě připadal jako v domácím vězení. Navíc léky, které užíval, u něj vyvolaly krvácení do trávicího traktu.

Proto mu lékaři předepsali opiáty. Zbavily ho bolesti bez rizika krvácení. Mohl spát, pohybovat se, jezdit autem a tak dál. Zase začal žít normálnější život. Pak dostal na Bechtěreva remicade, nejnovější cílený lék, který dokáže ovlivnit pochody v buňce. Zlepšil stav jeho choroby. Lékaři tedy zkusili postupně vysadit opiáty. S úspěchem. Bolesti, které mu dramaticky ztrpčovaly život, se zatím neobjevily.

Ne vždycky mají opiáty po vysazení takový efekt jako ve dvou uvedených příbězích. Nejsou žádným zázrakem. Jsou součástí celého spektra léků proti bolesti a to je zase součástí komplexní léčby.

"Je potřeba stále zdůrazňovat, že se pacienti bojí závislosti na nich zbytečně," říká onkolog prof. Jiří Vorlíček, předseda České onkologické společnosti. "Komplikace se vyskytují v jednom případě z tisíce. Fyzickou závislost, která se u některých lidí objeví, umějí odborníci zvládnout. Naprostá většina pacientů, kterým opiáty naordinují, může řídit automobil. A pacientům se zhoubnými nádory se nedávají, když už není pomoci, ale pokaždé, když trpí zbytečnými bolestmi."

Vedlejší účinky

Pokud jde o vedlejší účinky opiátů, objevuje se: zácpa, útlum aktivity a ospalost, někdy i nevolnost a zvracení, které jsou však zvládnutelné a odezní, či sucho v ústech.

"Opioidy se nepoužívají jen na léčbu chronické bolesti, ale také při operacích jako anestetikum a v dalších případech," říká profesor Vorlíček. "Moderní medicína by bez nich nemohla vůbec existovat."