Každý hormon je chemický poslíček uvnitř našeho těla. Hormon vzniká v určitých specializovaných buňkách. Z těchto buněk se vydává do krve a s krví proudí do celého těla. Dostává se k těm částem těla, které očekávají jeho poselství. Taková místa se nazývají cílové tkáně. Buňky cílových tkání díky poselství příslušného hormonu upraví svoji činnost, aby byla pro tělo co nejpříznivější a nejhospodárnější.

V lidském těle vzniká řada hormonů. Každý z nich se tvoří v jiných specializovaných buňkách a každý nese jiné poselství.

Tvorba inzulinu řízena dle glykémie

Inzulin je hormon. Tvoří se ve specializovaných buňkách, o kterých již víme, že se jmenují beta-buňky a že jsou v mikroskopických ostrůvcích roztroušených po pankreatu, slinivce břišní.

Tvorba inzulinu se v těchto buňkách řídí podle glykémie. Beta-buňky ji dokáží bezchybně rozpoznávat. Když glykémie stoupá, začne se inzulinu tvořit více, aby se mohla glukóza z krve uložit do zásob. Když glykémie klesá, tvorba inzulinu se sníží, tak aby další glukóza zbytečně z krve neubývala. Určité množství inzulinu však beta-buňky tvoří stále: to je inzulin, kterého je zapotřebí k otevírání všech buněk v těle, aby do nich mohla vstupovat glukóza a aby se v nich mohla dobře využívat.

Cílovými tkáněmi inzulinu jsou tedy všechny buňky našeho těla. Všechny buňky potřebují inzulin, aby mohly využívat glukózu. Výjimku tvoří jen buňky centrálního nervového systému.

Na základě těchto jednoduchých zákonitostí hlídá inzulin naši glykémii a zajišťuje účelné hospodaření s glukózou v celém těle. Když beta-buňky přestávají být schopny tvořit a dodávat do těla inzulin, je zapotřebí jim pomoci. Je třeba začít do těla přivádět inzulin jako lék.

Injekční podávání

Inzulin je chemicky látka bílkovinné povahy. Každá bílkovina, která se polkne ústy, se v trávicím ústrojí rozkládá vlivem trávicích šťáv na malé části. Teprve ty se vstřebávají ze střeva do krve.

Kdybychom inzulin přijímali ústy v podobě tablet, kapek nebo sirupu, nepřinášel by nám žádný užitek. Trávicí šťávy by jej rozložily a do krve by se vstřebávaly jenom jeho neúčinné zbytky. Proto je při léčení inzulinem nutné trávicí ústrojí obejít a tělu dodat inzulin přímo. To se daří díky podávání inzulinu v injekcích.

Materiál převzat z publikace: Abeceda diabetu: Lebl J., Průhová Š. a kol. 2. vydání, nakladatelství Maxdorf.