Nejčastěji se lidé klíšťovou encefalitidou nakazí přisátím infikovaného klíštěte. V loňském roce lékaři zaznamenali zvýšení nakažených z 348 na 565, což nás už několik let řadí na první místo v celé EU.

„V loňském roce jsme zaznamenali šedesátiprocentní meziroční nárůst oproti roku 2015. Obecně se o očkování ví, ale jen 24 % lidí tuto možnost využije. A to je velká škoda, protože je to pak stojí trvalé následky a zhoršení kvality života. Dokonce se u nás vyskytují i smrtelné případy nákazy,“ řekl Novinkám odborný garant center očkování a cestovní medicíny Rastislav Maďar s tím, že každá pojišťovna dnes už na očkování přispívá.

S příchodem jarního období lze očekávat nárůst aktivity klíšťat, je proto nejvyšší čas připravit se formou účinné prevence. V České republice jsou dostupné dvě očkovací látky.

Zanechání studia kvůli nemoci

Klíšťovou encefalitidou onemocněla i paní Věra. Psal se rok 1970, když dvacetiletá studentka medicíny trávila léto na Slapské přehradě. Klíště neměla poprvé, tudíž nic neřešila. Jenže se objevily silné bolesti hlavy, horečka, zvracení. Po týdnu se bolesti stupňovaly, dokonce jí začala trnout šíje. Obvodní lékařka diagnostikovala zánět mozkových blan. Na infekční klinice potvrdili klíšťovou meningitidu.

„Nastala hrozná doba. Byla jsem sama na infekčním, bez přátel, bez rodiny. Dokonce můj chlapec se se mnou rozešel, protože si myslel, že už nikdy nebudu zdravá,“ vzpomíná dnes paní Věra. Na pokoji ji navštívil i přednosta kliniky, který ji vyučoval na fakultě, se slovy, že studium medicíny nezvládne, protože i když bude v podstatě zdravá, zhorší se jí aktuální paměť. Věra skutečně na rok studium přerušila, ale nakonec s velkým sebezapřením školu dodělala.

„Ale byla to dřina. Nebyla jsem schopná se soustředit. Aktuální paměť byla hrozná, ale naučila jsem se s tím žít. Následky mi ale zůstaly na celý život. Na střední jsem milovala jazyky, po klíšťovce jsem nebyla už nikdy schopná naučit se jediné slovíčko,“ říká smířeně paní Věra, která si zvolila obor hodný praxe - hygienu, epidemiologii, prevenci.

Doživotní strach

Do vysoké trávy už paní Věra nikdy nevstoupila. „Sudy už v trávě rozhodně neválím,“ směje se.

Sebe, své děti i vnoučata nechává očkovat. I tak je po každé návštěvě přírody až úzkostlivě kontroluje. V její době žádné očkování nebylo.

Dvě fáze nemoci

Nemoc mívá dvě fáze. Po uplynutí cca dvou týdnů od nakažení nastupují příznaky chřipky, tj. bolesti hlavy, únava, horečka, nevolnost, bolesti kloubů a svalů. Obtíže většinou samy odezní. U některých pacientů nemoc touto fází končí.

Ve druhé fázi přijdou kruté bolesti hlavy, horečky. Nemocný je světloplachý, trpí nevolnostmi a zvracením. Poškozený nervový systém se projeví ztuhnutím svalů na šíji, dostaví se svalový třes, nervová obrna, závratě, poruchy spánku, paměti a dezorientace.

Až u jedné čtvrtiny nemocných dochází ke vzniku trvalých následků. K těm může patřit obrna horních končetin, také chronické bolesti hlavy, poruchy koncentrace, nálady nebo spánku, snížená výkonnost, deprese. Vzácně může dojít i k úmrtí.