U každého začíná postižením jiných nervů, a proto jsou její první příznaky velice pestré. Může se dokonce stát, že pacient několik let navštěvuje lékaře, který po příčině potíží marně pátrá.

Co se děje v těle

"Roztroušená skleróza je chronické zánětlivé onemocnění centrální nervové soustavy, které bez léčby stále postupuje. Střídají se období atak - záchvatů, zhoršení onemocnění - a remisí. To je doba relativního klidu. K rozvoji atak dochází tehdy, když se naruší rovnováha imunitního systému," uvedla doc. MUDr. Eva Havrdová, CSc., z Neurologické kliniky VFN Praha.

"Některé jeho složky napadají a poškozují obaly nervových vláken a později i samotná vlákna. V postižených místech se tvoří jizva a nervová tkáň je nahrazena vazivem, které neumí přenášet nervové impulsy, a tím je vážně porušena funkce nemocného nervu. Doposud se nepodařilo najít rozhodující příčinu, která tento proces nastartuje. Nespornou roli ale hrají genetické dispozice a virová infekce," dodala.

Čím dřív, tím líp

Onemocnění není jednoduché ani pro pacienty, ani pro lékaře. V mnoha případech první příznaky nevedou ke stanovení diagnózy. Její určení je náročné a vyžaduje čas i trpělivost. Proto i při pouhém podezření na roztroušenou sklerózu je lepší vyhledat neurologa, který se specializuje na její léčbu.

S léčením se musí začít co nejdříve, jen tím se předejde nejhoršímu postižení. Onemocnění totiž nikdy "nespí", a to i v případě, když má pacient pocit, že se nic neděje a že je nemoc relativně v klidu.

Medicína není úplně bezbranná

"Ještě před 15 lety znamenala diagnóza roztroušené sklerózy velmi nepříznivou prognózu. Neodvratitelnou invalidizaci nemocného, který při plném vědomí pasivně pozoroval, jak mu ubývají síly a schopnosti. Omezená možnost pohybu, obtížná až nemožná manipulace s předměty, ztížené ovládání tělesných pochodů, poruchy vnímání mu ztěžovaly život brzy po propuknutí nemoci," řekla Havrdová.

"Bylo jen otázkou času, kdy se postižený octne na invalidním vozíku a kdy bude potřebovat trvalou pomoc i v nejjednodušších úkonech. Situaci samozřejmě zhoršovala skutečnost, že onemocnění postihuje převážně mladé lidi."

"Naštěstí dnes je již situace jiná. Máme léky, které jsou schopné snížit počet zhoršení a oddálit další postupování nemoci. Léčba ale musí být zahájena v časném stadiu. Jakmile dojde k většímu poškození centrální nervové soustavy, pak léky nemají velkou účinnost. V pokročilejší fázi nemoci je léčba proto obtížnější a nárazově se používají i jiné prostředky. Naši lékaři mají ale srovnatelné možnosti terapie s odborníky i v nejvyspělejších státech," dodala Havrdová.

Optimismus ulehčí život

Nemoc postihuje celý život nemocných. Bývá problém najít a udržet si zaměstnání. Mnohým z pacientů onemocnění znemožňuje jakékoliv uplatnění. Kromě zdravotních potíží se stává také těžkou zkouškou mezilidských vztahů.

Nejdůležitější ale je, aby nemocný zvládl sám sebe. Pokud člověk začne brát chorobu jako nespravedlnost a těžkou ránu osudu, pak její průběh bývá těžší. Ti, kteří se o ní naučí mluvit a vezmou ji na vědomí, mívají méně atak nemocí a také je lépe snášejí.