Lukáš byl od mala tělem i duší sportovec. Moc rád jezdil na kole a již ve čtyřech letech začal jezdit na motorce, což ho časem naprosto pohltilo. Většinu svého volného času věnoval právě tomuto dopravnímu prostředku a v podstatě si šel za svým snem - stát se závodním jezdcem na Mistrovství světa silničních motocyklů.

Když už se mu to v roce 2009 skutečně podařilo, v půlce sezóny se mu na jedné exhibici stal zmiňovaný úraz. Život se mu naprosto změnil. V té době pro něj totiž nic jiného než motorky neexistovalo.

Za jeho úrazem tehdy stála přemotivovanost v závodě, kdy doháněl ztrátu, kterou nabral při předchozím pádu, a v poslední zatáčce mu podjelo kolo. Při pádu narazil hlavou na obrubník, rozdrtil si dva obratle a poškodil míchu.

Dnes už je se svým postižením smířený. Ví, že musí být silný, a i když mu dnes stále chybí chůze, nestěžuje si. Naučil se být dostatečně aktivní i na vozíku!

S pomocí přátel vyvíjí elektromotorku, kterou by mohli řídit lidé s tělesným postižením.

S pomocí přátel vyvíjí elektromotorku, kterou by mohli řídit lidé s tělesným postižením.

FOTO: archív Lukáše

Vše bylo na počátku strašně náročné, a to jak po fyzické, tak psychické stránce. Několik let mu trvalo, než si na vše zvykl a začal skutečně normálně fungovat.

Své největší omezení vnímá především v tom, že veškeré své aktivity musí důkladně plánovat a mnohé věci řešit s předstihem, aby ho někde nepřekvapily např. schody apod.

Musel se pochopitelně vzdát kariéry závodníka, ale tuto svou zálibu velmi záhy nahradil jinými sporty. Dnes například hraje profesionálně basketbal ve Vídni a chtěl by zase začít závodit na čtyřkolce.

Cvičení jej neustále udržuje v kondici.

Cvičení jej neustále udržuje v kondici.

FOTO: archív Lukáše

Prozatím je ale velmi zaměstnán právě basketbalem. Dvakrát týdně musí jezdit na trénink do Rakouska a někdy tam zůstává i přes víkend na zápas. K tomu jednou týdně trénuje v Brně a do toho chodí do práce a na rehabilitace, takže toho má opravdu až nad hlavu. Ale nestěžuje si. Spíš naopak. Když už mu zbude nějaký ten čas, rád jezdívá jen tak na stezce na vozíku. Občas vyrazí i s partou přátel, vždy si to maximálně užívá.

Velmi rád plánuje i do budoucna. Rád by s kamarádem Jirkou Plesníkem postavil motorku pro vozíčkáře. Měla by to být elektromotorka s výsuvnými kolečky v podvozku, nic takového ve světě ještě není. Letos by to chtěli dotáhnout do konce.

Soucit ho neobtěžuje

Řada hendikepovaných se potýká s tím, že je lidé litují a nevědí, jak se k nim chovat. Což je pak nepříjemné úplně všem. U Lukáše je to jiné. Podle něj se k němu chová jeho okolí přesně tak, jak mu to vyhovuje. Tak pět procent ze sta se ho zeptá, jestli potřebuje pomoct, ale on jim stejně řekne, že ne. Soucit ho neobtěžuje, moc dobře si uvědomuje, že je aktivnější než většina zdravých lidí.

I svou partnerku a dnes již manželku potkal až po nehodě. A jak říká, vybral si výborně. Seznámili se v jednom klubu, po čase se vzali v Šaratickém kostele a dodnes na vše rád vzpomíná, jelikož si ten den opravdu užíval. S manželkou plánují do budoucna i rodinu.

Prozatím si užívá motorek jen jako spolujezdec.

Prozatím si užívá motorek jen jako spolujezdec.

FOTO: archív Lukáše

Nezapomíná ani na ostatní vozíčkáře

S lidmi na vozíčku se potkává několikrát týdně. Na rehabilitacích, na basketbale i na akcích chodicilide.cz, což je projekt, který spadá pod Nadaci Sirius. Ta se snaží pomáhat lidem se zdravotním postižením. Informuje veřejnost o problémech, které jsou se zdravotním postižením spjaty, jejich cílem je zboření bariér.

Letos běží kampaň „Řekni to po svém!“, Lukáš je jednou z jejích tváří. Jde o soutěž o 100 000 Kč pro mladé, kreativní lidi, kteří mají vymyslet nějakou formu reklamy zaměřující se právě na boření bariér mezi zdravými lidmi a lidmi se zdravotním postižením.

Odborná porota složená z profesionálů z mediálního světa díla vyhodnotí a nakonec vybere konečného vítěze. Zúčastnit se může opravdu každý. Více informací lze nalézt na www.chodicilide.cz.