Paní Jaroslavě lékaři v jejích 29 letech našli nezhoubný nádor v děloze. Povoláním úřednice a ve volném čase trenérka gymnastiky, zároveň maminka dvou dětí, vůbec neváhala a podstoupila operaci. Psal se rok 1980. Během zákroku ztratila hodně krve a dostala dvě krevní transfuze. Po operaci se jí ale vůbec neulevilo.

„Vždyť vy máte žloutenku!“ vykřikla s překvapením sestra u obvodního lékaře. Jaroslava nastoupila na infekční oddělení, kde ji oznámili, že nemá ani žloutenku typu A, ani typu B. Zkrátka se nevědělo, jaký typ má. Léčba v nemocnici nezabrala, dostala pouze léky na podporu tvorby jaterních buněk. Po devíti letech, kdy každý týden docházela na kontroly, se k ní zničehonic rozběhl ošetřující lékař infekčního oddělení a obejmul ji: „My už víme! Vy máte „céčko“!“

Na paní Duškové ale nebyla vidět úleva, spíš zadostiučinění. Sama si už totiž nastudovala, že existuje žloutenka typu C – tedy ta nejhůře léčitelná, se špatným průběhem. Jediná, proti které se nedá očkovat. Ta, která se přenáší infikovanou krví – před rokem 1989 hlavně při krevní transfuzi.

Jaroslava dostala s novou diagnózou i plný invalidní důchod, který se po letech snížil na částečný, a po dalších už nedostala vůbec žádný. Trpěla neustálou únavou a vyčerpáním. Měla nízké sebevědomí, přidal se pocit marnosti, že nemůže žít naplno a podle svých představ.

Musela vést klidný, nenáročný život. Pracovat jen na částečný úvazek, po obědě si bezpodmínečně lehnout a snažit se fungovat pro své dvě děti. Zkoušela si ale udržet pozitivní myšlenky a představovala si, že si jednou třeba založí vlastní pohybové studio…

Nová naděje

Po 20 letech se žloutenkou se Jaroslava rozhodla změnit ošetřujícího lékaře a našla si mladého energického hepatologa. Ten ji začal konečně léčit cíleně lékem interferonem. Bohužel, tuto léčbu musela po roce a půl kvůli vedlejším účinkům přerušit. Léta s nemocnými játry, která již nebyla schopná plnit své základní funkce, si začala vybírat svou daň – v roce 2011 zkolabovala s oboustranným těžkým zápalem plic a pohrudnice. Lékaři v pražské Krči jí doslova zachraňovali život.

Po této zásadní zkušenosti byla Jaroslava doporučena na transplantaci jater. Jediná možnost, jak jí udržet a prodloužit život. Po 11 dlouhých měsících čekání na vhodného dárce, ve svých 62 letech, dostala Jaroslava nová játra. Radost po transplantaci však netrvala dlouho. Virus žloutenky C zůstal v krevním oběhu a po třech měsících po transplantaci nakazil i nová játra.

Přišel rok 2015. Pro paní Jaroslavu se stal osudovým. V pražském IKEMu jí byla nabídnuta zcela nová léčba žloutenky typu C, tentokrát bez interferonu. A stalo se neuvěřitelné - během tří měsíců léčba zabrala a od listopadu 2015 je Jaroslava již úplně bez viru HCV.

„Po 36 letech jsem opět zcela zdravá holka,“ říká s neskrývaným dojetím v hlase. Život se jí doslova vrátil do žil: „Připadám si, jako by mi bylo zase 30. Nikdy nepřestanu být vděčná za možnosti současné medicíny – za trpělivou práci vědců a lékařů, díky kterým jsem se mohla uzdravit.“

Dnes již začala znovu cvičit, jejímu tělu se vrátila pružnost gymnastky. „Když se ohlédnu zpět, je mi líto těch 36 promarněných let. Ale jsem neskutečně šťastná za to, co je teď.“