Melouny se u nás nabízejí v obchodech celoročně, pokud se však týče jejich kvality, ty nejlepší lze na trhu získat především v červenci a počátkem srpna. Dělí se na dvě skupiny - melouny vodní a cukrové. Nemají však kromě stejného názvu (meloun) a základního tvaru plodu spolu prakticky nic společného.

Nejde dokonce o druhy úzce příbuzné ani po stránce botanické. Odlišné je také jejich kuchyňské použití.

U nás se mu nedaří

Vodní meloun pochází z polopouštních oblastí Afriky. V podmínkách naší republiky se mu příliš nedaří. Zejména v roce, jako je ten letošní, rostou vodní melouny velmi pomalu a plody začnou dozrávat až koncem měsíce srpna.

V té době ale už bývá výrazně méně slunečního záření, což má vliv na chuť trochu fádní dužniny, jež se vyznačuje nižším obsahem cukrů. Proto se k nám vodní melouny dovážejí hlavně z Turecka, Španělska, Řecka, Maďarska a Slovenska. V zimě se pak lze setkat rovněž s produkcí brazilskou.

Plody melounu tvoří bobule různé hmotnosti, která může dosahovat i několika desítek kilogramů. Za nejkvalitnější jsou považovány kusy o hmotnosti 2-3 kg. Povrch vodního melounu má zelenou barvu, podle odrůdy buď jednotný tmavozelený odstín, nebo je mramorovaný.

Dužnina bývá růžová až sytě červená, existují i druhy se žlutou. Bobule obsahují i značné množství semen, ve světě se však už začínají pěstovat také typy s plody bezsemennými, zatím ale nejsou příliš rozšířené.

Vodní melouny jsou zařazeny do dvou jakostních kategorií:

  • I. jakost. Plody musí být dobře tvarované (s přihlédnutím k typickým znakům odrůdy), bez prasklin a otlaků. Drobné povrchové praskliny se ale nepovažují za vadu. Povoluje se i lehká chyba vybarvení, tj. světlé místo na slupce tam, kde se plod v období růstu dotýkal země. Délka stopky je u vodních melounů povolena nejvýše do pěti centimetrů 
  • II. jakost. Do této skupiny patří vodní melouny, které sice nemohou být zařazeny do I. jakosti, ale odpovídají minimálním požadavkům uvedeným výše. Zůstanou-li u nich zachovány základní znaky jakosti, uchovatelnosti a obchodní úpravy výrobku, povolují se drobné změny tvaru, vybarvení slupky, lehké otlaky nebo povrchové vady, způsobené zejména mechanicky či škůdci a chorobami.

Vodní melouny se třídí podle hmotnosti kusu - jako minimální se stanoví 1,5 kilogramu. Při přezrávání vznikají ve střední části plodu dutiny. Celý meloun vydrží v domácnosti celé týdny. Nutno ale vědět, že i během této doby stále zraje a jeho chuťové vlastnosti se průběžně zhoršují.

Prodávají-li se plody jako půlené, jedná se v podstatě již o upravenou čerstvou zeleninu. V označení by proto měly být uvedeny i podmínky skladování, tedy při teplotách do 5 °C.

Nejčastěji do salátů

Na rozdíl od vodních se semena cukrových melounů soustřeďují ve středu plodu, takže se dají při úpravě jednoduše odstranit. Objevuje se zde také větší či menší dutina.

Tvarová variabilita je u tohoto druhu melounu mnohem vyšší než u vodních. Plody bývají výrazně menší, v obchodech lze jen zřídka nalézt hmotnost přesahující jeden kilogram. Povrch může být síťkovaný i žebernatý, barva dužniny světlezelená, bílá, žlutá i růžová.

Dobře vyzrálé plody výrazně voní. Správně vyzrají bohužel jen na rostlině, potom ale nesnášejí delší přepravu. Proto nemohou v zimě, kdy k nám přicházejí cukrové melouny až z Afriky a Brazílie, nikdy dosáhnout takové jakosti jako plody dovezené v létě ze Slovenska a Maďarska.

Cukrové melouny se dají jíst přímo, podobně jako vodní, častěji ale tvoří součást salátů - s ovocem i bez. Také pro ně platí určité jakostní požadavky.

  • I. jakost Melouny musí vykazovat znaky typické pro odrůdu nebo tržní druh. Povolují se však, pokud nezhoršují celkový vzhled, jakost i uchovatelnost a jeho obchodní úpravu v obalu, i lehké vady tvaru, vybarvení (světlejší v místě, kde se plod při růstu dotýkal země), a slupky způsobené odřením nebo manipulací. Nevadí ani lehké zacelené praskliny okolo stopky, které nedosahují délky dvou centimetrů a nezasahují do dužniny.

Stopka plodů u odrůd, kde v době zralosti neodpadá, musí být vždy nepoškozená, u typu Charentais, Ogen a Galia nesmí její délka přesáhnout dva, u ostatních pět centimetrů.

  • II. jakost. Do této třídy patří melouny cukrové, jež nemohou být zařazeny do I. jakosti, ale které odpovídají minimálním požadavkům uvedeným výše. Při zachování základních znaků jakosti, uchovatelnosti a obchodní úpravy výrobku se povolují vady tvaru, vybarvení, lehké otlaky, zaschlé praskliny nebo trhliny nezasahující do dužniny i vady slupky způsobené odřením nebo manipulací.

Cukrové melouny se třídí podle hmotnosti kusu nebo příčného průměru měřeného v nejširším místě plodu.

Minima jsou stanovena:

  • podle hmotnosti - u typu Charentais, Ogen a Galia na 250 gramů, u ostatních na 300 gramů. 
  • podle příčného průměru - u Charentais a melounů typu Ogen a Galia na 7,5 centimetru, u ostatních na 8 centimetrů.

Podle EU

Jakost melounů uváděných na na náš trh upravují stejně jako u ostatních zeleninových druhů závazné právní předpisy. Zatímco dříve to byly české normy, nyní jde o nařízení Evropské unie, které ale obsahově v podstatě odpovídá původní normě.

Melouny uváděné do oběhu (a to vodní i cukrové) tedy musí být celé a zdravé. Jsou zakázány produkty napadené hnilobou nebo s vadami, které je činí nevhodnými pro lidskou spotřebu. Plody musí být čisté (bez viditelných cizích látek, nepoškozené škůdci), pevné a dostatečně zralé, barva a chuť dužniny vždy odpovídat dostatečné zralosti. Melouny nemohou být ani prasklé a nadměrně vlhké na povrchu.