Půvabné tmavovlásce Sonye Leaové bylo čerstvých sedmnáct let, když se na školním plese seznámila se svým osudovým partnerem Richardem Bandym. Byl vysoký, krásný, komunikativní a jednoduše skvělý. Hned věděla, že po jeho boku chce strávit celý život.

To se jí i vyplnilo, letos v létě uběhlo již 32 let od jejich svatby, vychovali dvě děti. Bohužel ale nepočítala s tím, že i do jejich života zasáhne vážná nemoc, která životy celé rodiny doslova obrátí vzhůru nohama.

Když se u manžela objevila ve 42 letech rakovina, věřila, že i tenhle nelehký okamžik společnými silami překonají. Richard měl už od počátku nevýhodu v tom, že se u něj projevila vzácná forma rakoviny označovaná jako Pseudomyxom peritonea, při které rakovinné buňky napadají hlen obklopující vnitřní orgány těla.

Doufal ale v to, co mnozí jiní pacienti v podobné situaci. Že půjde na vyšetření, podstoupí léčbu, nemoc porazí a po určité době se opět vrátí ke svému dosavadnímu životu. V tom posledním se ale hodně spletl.

Když se nemoc po první úspěšné léčbě objevila znovu, dala o sobě vědět v mnohem agresivnější formě. A proto i lékaři zvolili drastičtější způsob léčby. Ta Richardovi sice život zachránila, ale připravila ho o život, který dosud znal.

Manžel před operací, někdo jiný po operaci 

Desetihodinová operace šla podle plánu až do chvíle, než jeden z chirurgů nechtěně řízl do jednoho z životně důležitých orgánů, čímž způsobil masivní vnitřní krvácení. To se dlouho nedařilo zastavit, navíc vázla dodávka nové krve. Richardův organismus byl dlouhé minuty v přímém ohrožení kvůli špatnému okysličování potřebných orgánů.

Když se druhý den na jednotce intenzívní péče konečně probudil, věděla jeho žena hned, že není něco v pořádku. Choval se chaoticky, nepoznával ji, a když jí kvůli intubaci něco napsal na papír, nepoznávala ani jeho styl písma. Lékaři vše přičítali traumatu ze zákroku a podávaným lékům, ale jeho stav se nijak neměnil, i když mu léky snížili a byl převezen na obyčejný pokoj.

Sonya ze dne na den přišla o muže, kterého znala a tolik milovala. Najednou vedle ní byl naprostý cizinec, pouze s povědomou tváří. Jeho osobnost se zcela změnila, přišel o množství dosavadních vzpomínek. „Musela jsem se s ním rozloučit. Můj muž byl minulostí. Musela jsem se vyrovnat s realitou, že jen tak nemůžete předělat někoho cizího znovu v člověka, kterým býval,“ svěřila se zoufalá žena serveru Daily Telegraph.

Výpadek ze života

Muž, který ještě před operací byl jejím manželem, byl najednou zcela jiný. Nevzpomínal si na své jméno, jména svých příbuzných, nevěděl, kdo je současný prezident, kde žije atd.

Richardovo chování bylo typické pro lidi ohrožené na životě ztrátou přísunu kyslíku, byl apatický, nereagoval, vysvětlil neurolog Barry Gordon z nemocnice Johna Hopkinse.

„Oblasti mozku, které vyžadují velké množství kyslíku a krve, byly poškozeny nejvíce,“ vysvětlil. Dodal, že u Richarda došlo k trvalému poškození nejen oblasti, kde se ukládají základní vzpomínky, ale také části mozku, která se podílí na jejich zpracování a vytváření. „V jeho případě opravdu bohužel došlo k naprosté změně osobnosti. Protože to, čím jsme, utváříme právě svými vzpomínkami,“ dodal.

Dvaačtyřicetiletý panic 

O měsíc později byl Richard propuštěn z nemocnice domů. Teprve tam vyšlo najevo, že jeho „proměna“ je mnohem závažnější, než všichni mysleli.

Nepoznával řadu běžných věcí v domácnosti, nedokázal pojmenovat některá zvířata. Ženu začal oslovovat poněkud lascivními označeními, která nikdy v životě nepoužil. Svá oblíbená jídla nechtěl, naopak si zamiloval ta, která dříve nenáviděl.

Dlouhé dny trávil jen spánkem, jídlem a terapií. Po dlouhých týdnech po léčbě se konečně osmělil a začal se intimně sbližovat se svou ženou. Když ale přišlo na sex, bylo všechno jinak. Dospělý  muž, který ležel v posteli, najednou nevěděl, co má dělat nebo očekávat. Jako by z něj byl znovu panic, který prožívá vše poprvé.

„Nejdřív jsem se bála, ale pak jsem si dodala odvahy a zeptala se ho, zda ví, co je to sex. Jeho ne mě zcela odrovnalo,“ popsala útrapy po zákroku Sonya. Do té doby tajně doufala, že možná postupné milostné sblížení dokáže v jejím manželovi znovu rozdmýchat tu osobnost, kterou kdysi byl. Teď ale všechny naděje padly.

Nová láska se stejným, ale jiným mužem 

Pro Sonyu byly „novinky“ ohledně sexu u jejího manžela tou poslední kapkou. Sesypala se, dostavily se u ní silné deprese. Začaly ji přepadávat stále častěji myšlenky, zda ještě dokáže být vůbec manželkou a pečovatelkou muže, kterého vůbec nepoznává.

„Začala jsem truchlit, jako by zemřel. Ale nejen ten muž, kterého jsem znala, ale i celé naše manželství, veškeré vzpomínky, sexuální zkušenosti. Všechno co pro nás bylo důležité, bylo ztraceno,“ popsala zoufalá žena ve své knize, kterou vydala.

I díky podpoře psychologů, kteří jim byli k dispozici, to nevzdala úplně. Dál o svého muže pečovala a i u něj se postupem času začaly objevovat náznaky snahy o zlepšení vlastního života.

Krůček po krůčku

To ovšem znamenalo učit se mnoho věcí znovu, krůček po krůčku. A ve všech situacích, i ve vzájemném sbližování. Znovu spolu objevovali vzájemné dotyky, polibky, hlazení. Sex jako takový ale dlouho zůstával ožehavou záležitostí.

„Milování s ním bylo jako mít vedle sebe vyplašeného teenagera, žádná snaha, žádné touhy,“ dodala.

Po zpackané operaci trvalo několik dlouhých let, než se manželé se vším, co jim život nachystal, dokázali alespoň částečně vyrovnat, a žijí alespoň trochu znovu tak, jako před oním osudným dnem. Richard se nakonec vrátil ke své práci, se ženou podali rozsáhlou žalobu na nemocnici.

A co Sonya, zamilovala by se znovu do tohoto muže, jen s jinou osobností? „Nejspíš ne. Ale už nejsem ta žena, co dřív, také jsem se změnila. Mé nové já je spojeno s mužem, který se mi vrátil z nemocnice,“ uzavřela.