V sedmatřiceti letech si člověk rozhodně nepřijde dost starý na to, aby ho trápila různá onemocnění spojovaná specificky se stářím. Proto si ani Angela v prvních chvílích vůbec neuvědomila, že by se mohlo jednat o infarkt.

V potaz brala pouze něco špatného, co možná snědla, nebo již zmíněné pocity úzkosti, které ji trápily již nějakou dobu.

„Není přece možné, abych v 37 letech dostala infarkt, nebo je?” přesvědčovala sama sebe. Poté se ještě poradila s kamarádkou po telefonu a odešla domů, sdělil server Women’s Health magazine.

Jelikož se situace nezlepšovala, odjela do nemocnice, kde ji připojili na přístroj, aby zjistili srdeční činnost. Následně odhalili, že jedna ze srdečních tepen je téměř celá blokována sraženinou. Lékaři ji naštěstí včas odhalili a odstranili.

Emocionální rekonvalescence 

„I když jsem se po zákroku v nemocnici docela rychle fyzicky zotavila, pro tělo to byl velký šok. Psychika tak dostala zabrat a já měla pocit, že jsem během chvíle o řadu let zestárla,” uvedla Angela. Celé týdny trvalo, než se dala po psychické stránce alespoň trochu do pořádku. „První týdny jsem nedělala nic jiného, než brečela. Strachem z toho, co bude dál,” popsala své zkušenosti.

Podobné zážitky měla i dnes pětatřicetiletá Darlene Ruizová, kterou infarkt postihl v jejích 34 letech. Najednou měla pocit, jako by jí bylo přes čtyřicet.

„I čištění zubů nebo sprchování mě naprosto vyčerpávalo. Měla jsem pocit, že bych si potřebovala znovu lehnout. Lidé tak nějak předpokládali, že se z toho do měsíce dostanu. Šlo to lépe, den po dni, ale i teď, rok poté, se necítím fit, alespoň fyzicky rozhodně ne,” popsala vlastní zkušenost Darlene.

„Nejhorší na tom je nejistota, jestli se to nebude opakovat znovu. A také přístup okolí. Lidé na mě koukali jako na člověka, který si za to může sám, kvůli životnímu stylu. Jinak bych po třicítce infarkt přece nikdy nedostala,” dodala.

Deprese jako závažný problém 

Pro ženy po infarktu nebývá největším problémem ani tak fyzická rekonvalescence jako spíš závažné deprese, popisuje ze svých zkušeností i Tracy Stevensová, kardioložka v Nemocnici svatého Lukáše v Kansas City.

„Najednou si totiž uvědomí svoji vlastní smrtelnost, i když jsou stále ještě mladé,” dodala. A také dodala, že pořád ještě chybí dostatečný rehabilitační program, který by v každém zdravotnickém centru pomáhal nejen s fyzickým, ale především psychickým zotavováním.

Snížení rizika 

Obě ženy, Angela i Darlene, se až po nepříjemné zkušenosti rychle učily, jak snížit rizika spojená s infarktem a jak prospívat svému srdci.

Darlene začala jíst mnohem zdravěji a také se naučila výrazně regulovat stres. „U mě je regulace stresu tím nejdůležitějším, protože zpětně se vždy našlo něco, co mě opravdu vyvádělo z míry a rozčilovalo,” uvedla Darlene.

U Angely byla největším problémem váha. Od prodělání infarktu se proto zaměřila nejen na lepší stravu, ale i pohyb a od té doby již shodila 26 kilogramů. „Už umím říct ne nezdravým potravinám, protože vím, co se mnou dělají. I když jsem na to přišla až díky infarktu,” svěřila se.