Problémy v rodině, nebo dokonce rozvod rodičů nebývají pro děti jednoduché. Své o tom ví i Tina McDuffová, která si jako teenager doslova prošla peklem. Nejprve ji citelně zasáhl rozkol a následný rozvod rodičů, po kterém následovala bitva s anorexií.

„Neměla jsem tušení, že je to mezi rodiči tak vážné. Byl to pro mě šok, který vyústil až v poruchu příjmu potravy, která mě provázela několik let,” uvedla Tina. Všechno se to dozvěděla až ve chvíli, kdy v jednom vyhroceném okamžiku její matka vytáhla nůž na otce. Rozvod pak byl jen otázkou času a rozhodně se ani on neobešel bez výstupů a hádek. To bylo dívce 13 let.

Jídlo se pro Tinu stalo jedinou věcí, nad kterou měla kontrolu. „Jelikož jsme s matkou navíc přišly o dům, bylo jídlo to jediné, co jsem si mohla řídit opravdu sama,” svěřila serveru Daily Record.

Kontrola a posedlost

„Z kontroly jídla se ale rychle stala posedlost. Začala jsem sledovat hodnoty kalorií a obsah tuku v každé jednotlivé věci, než jsem ji snědla. Zatímco pro sestru a matku jsem vařila pořádná jídla, já jsem jedla jen lupínky, okurku, jablka nebo celer,” popsala svou posedlost Tina.

Váha tímto způsobem stravování klesala, ale jak Tina uvedla, pokaždé, když se podívala do zrcadla, viděla jen hromadu tuku. „Jednoduše jsem nenáviděla své tělo. Navíc jsem přestala komunikovat s okolím. Přepadaly mě deprese, úzkost, začala jsem být paranoidní. Navíc jsem se obviňovala z rozpadu naší rodiny,” uvedla.

K tomu všemu nepřispěl ani fakt, že Tina s rodinou před jejím rozpadem žila na malém městě. Všichni tak o rodinných potížích ihned věděli. A když se navíc rozneslo, že Tinin otec měl dlouho milenku, byla to rána, kterou ještě navíc necitliví a nepřející lidé z okolí prohlubovali.

Zdravotní komplikace a riziko smrti

Jelikož se Tina nepřestávala vinit ze všeho špatného, co se v její rodině stalo, a navíc jedla stále méně, dospělo to k jedinému možnému stavu. Zastavila se jí menstruace, začaly jí vypadávat vlasy. Její tělo postupně kolabovalo a sláblo, a to až na kritickou hranici, kdy vážila jen 25 kilogramů.

Nakonec se doma zhroutila a neměla sílu vstát. Byla převezena do nemocnice, následně pak do psychiatrické léčebny, kde strávila celých šest měsíců. Den co den u ní někdo byl, měřil a kontroloval vše, co snědla, dokud se nedostala na lepší váhu.

„Přišli za mnou oba, máma i táta, a já v jejich očích viděla tu bezmoc. Věděla jsem, že je něco špatně, ale v ústavu jsem byla v bezpečí. Dlouho jsem si nic nepřipouštěla,” uvedla Tina.

Dnes je matka čtyř dětí z nejhoršího venku. Ze svého utrpení se ale poučila a založila na něm svůj další život. Učí zdravotní sestry a budoucí psychology o tom, jaké to je žít s anorexií, o rizicích i psychice. Aby do budoucna věděli, jak se chovat k pacientům, kteří si budou procházet tím, čím si prošla na vlastní kůži i Tina.

„Je potřeba vědět, že anorexie není jen o vzhledu. Je to duševní choroba, a největší nebezpečí tkví ve vlastní psychice. A rozhodně není jen záležitostí mladých dívek. Trápí i chlapce, bohaté i chudé lidi bez rozdílu. Proto je třeba o tomto problému veřejně mluvit,” uzavřela svůj příběh.