Touha po dokonalé postavě není jen o správné životosprávě a pohybu. Důležitá je i vlastní mysl, která člověka pohání. Pokud se ale ze zdravého odhodlání stane posedlost, může se rychle zdravá dívka, třeba jen s pár kily navíc, stát anorektičkou, která ohrožuje sama sebe.

Podobně na tom byla i Chantelle. Chtěla zhubnout, a tak postupně vyřazovala z jídelníčku veškeré sacharidy. Jenže pak se u ní projevila anorexie, uvádí server Dailymail.

Anorexie ji proměnila v malé dítě

V devatenácti letech, kdy Chantelle začala svůj boj s anorexií, možná byla její hodnota BMI pouze nebezpečně nízká, vzhledově ale bylo jasné, že s ní není něco v pořádku. Byla natolik hubená, že ve svém věku oblékala malé dětské velikosti.  Nejhůře na tom byla v období, kdy její váha klesla na pouhých 38 kilogramů. Tedy váhu, která odpovídá zhruba jedenáctiletému dítěti.

Své problémy před rodinou a přáteli poměrně dlouho a úspěšně skrývala. I tak ale její matka po čase zjistila, že něco není v pořádku, a donutila ji navštívit lékaře. Tehdy s hodnotou BMI 17,6. Jenže kritická hranice pro počátek léčby anorektiček je pod 17,5. A tak lékaři pronesli, že se vlastně ještě nic neděje.

V době největších problémů nekorespondovala dívčina hubená postava s jejím věkem.

V době největších problémů nekorespondovala dívčina hubená postava s jejím věkem.

FOTO: Profimedia.cz

Až ve chvíli, kdy BMI kleslo na nízkou hodnotu 14, byla s diagnózou porucha příjmu potravy hospitalizována na klinice, kde podstoupila terapii, díky níž byla schopna o svém problému nejen mluvit, ale pomalu ho i překonávat.

„Bylo to postupné. Začala jsem z jídelníčku vyřazovat věci, které podle mě nebyly zdravé. Máma i přítel mi říkali, že už jsem moc hubená, ale protože jsem podle doktorů byla pořád v normě, tak jsem hubla dál. A tak začala anorexie stále víc ovládat můj život i moje myšlenky, a já najednou nemohla přestat,“ svěřila se Chantelle.

„Jelikož jsem nosila hodně pytlovité oblečení a málokoho na sebe nechala pohlédnout, skoro nikdo neviděl, jak moc hubená jsem. Jenže pak jednou máma všechno zjistila a já skončila na klinice. Šla jsem tam dobrovolně, ale pořád jsem si neuvědomovala, že mám nějaký problém. Všechno mi přišlo v pořádku,“ dodala.

První úspěch a pak znovu pád na dno 

Počátkem minulého roku Chantelle začala docházet na terapii, kde jí lékařka pomáhala zvládat vlastní myšlenky a pohled na jídlo. Po mnoha týdnech se začala dostávat do lepší formy a zvládala přidávat i nová jídla do jídelníčku, která jí měla zajistit potřebnou energii a nabrání hmotnosti.

Všechno vypadalo dobře. Jenže když dívka nastoupila v září do školy, všechno se opět dostalo do starých kolejí. Mohl za to tlak z hromady učení a pocit viny, že je kvůli anorexii šikanována a souzena. I když jí matka pomáhala, přesto Chantelle opět napadaly zlé myšlenky. A tak se vrátila k tomu, co uměla. Začala vynechávat a schovávat jídlo, aby trestala sama sebe.

„Nebyla jsem to já. Měla jsem deprese, tajila jsem své pocity před rodinou, to jsem nebyla já,” uvedla dívka zážitky ze svého boje s nemocí.

Jen díky neustálé podpoře rodiny a přítele Chantelle boj s vlastními démony opět vyhrála. A všichni doufají, že už všechno bude jen lepší.

Anorexie
Mentální anorexie (nebo jen anorexie) se řadí do skupiny poruch příjmu potravy. Člověk trpící touto duševní poruchou mívá zkreslené představy o svém vzhledu, v důsledku čehož záměrně odmítá přijímat potravu. Lidé trpící mentální anorexií mají obecně podváhu až 15 procent pod průměrem pro svůj věk, pohlaví a výšku. 
První náznaky anorexie může lékař zjistit vypočítáním BMI (Body mass index) – indexu tělesné hmotnosti.
Zdravá hodnota BMI pro dospělého člověka se pohybuje v rozmezí 18,5 až 24,9, u některých jedinců ale může být již kritická hodnota klesající pod 20.
Dospělí lidé trpící anorexií nezřídka mívají hodnotu BMI pod 17,5.
Na co se bude lékař ptát
Při podezření na anorexii se bude lékař ptát na určitá specifika, která mu pomohou odhalit, jak na tom dotyčný je. Nejčastějšími otázkami k posouzení zdravotního stavu bývají:
Jak moc jste za poslední dobu zhubla?
Jak vnímáte svou váhu – a máte z ní obavy?
Zvracíte pravidelně nebo se do zvracení nutíte?
Jak jste na tom s menstruací – máte ji nepravidelně, vůbec a jak dlouho to trvá?
Máte problém s jídlem?
To všechno a mnohé další pomůže v boji s touto zákeřnou nemocí. Čím dříve se pak problém začne řešit, o to větší je šance na návrat do normálního života.