Kopřivka má mnoho tváří. Zatímco většina populace se s ní setká v podobě reakce na nějakou dráždivou potravinu – nejčastěji ovoce, jako jsou např. jahody –, část lidí pozná i chronickou verzi tohoto onemocnění, která znamená dlouhodobé obtíže, zasahující téměř do každé oblasti života.

„Kopřivka se projevuje především malými nebo velkými kopřivkovými pupeny (urtikami) na kůži. Ty jsou velmi svědivé, až do pocitu pálení. Pupeny se stěhují z místa na místo, konkrétní pupínky většinou do 24 hodin mizí a nezanechávají po sobě stopy, nejsou-li rozškrábány. Mohou být načervenalé, ve středu bledší. Může je u 20–30 % případů provázet i svědivý otok. Ten mizí většinou v průměru do 72 hodin od výskytu,“ vysvětluje dermatolog profesor MUDr. Petr Arenberger.

Velmi často se kopřivka objevuje jako reakce na chlad anebo naopak teplo, na potraviny, léky nebo kontrastní látky. Výsev se objeví většinou do půl hodiny, projevy odeznívají za hodinu až dvě, záleží na rozsahu.

U chronické kopřivky nefunguje běžná léčba 

U chronické kopřivky to může trvat i déle než 6 týdnů a v nejhorších případech i několik měsíců či let, než projevy vymizí. „Zpravidla dělíme chronické kopřivky na spontánní (kde neexistuje jednoznačný zevní vyvolávací faktor, příčiny tak mohou být známé či neznámé) a na ty indukovatelné, kde tělo reaguje na nějaký konkrétní zevní podnět (například na chlad, tlak, teplo nebo fyzickou zátěž),“ upozorňuje profesor Arenberger.

U těchto forem nikdy nefunguje běžná léčba. Pomoci může jen dermatolog, který je schopen stanovit přesnou diagnostiku a nastavit léčbu. Pokud se jedná o chronickou verzi, je nutné nasadit i antihistaminika (léky tlumící alergickou reakci) nebo kortikoidy a u neznámé příčiny i imunomodulátory (léky podporující imunitu) a moderní biologika (léky, které cíleně mění biologickou odpověď na molekulární úrovni).

S chronickou kopřivkou se setkávají lidé nejčastěji mezi 20. a 40. rokem věku. Ohroženější skupinou jsou ženy, které onemocněním trpí dvakrát častěji než muži. Příznaky se objevují velmi neočekávaně. Pacient nikdy neví, na co jeho tělo zareaguje a v jaké formě se problém objeví, zda bude mít „pouze“ pupeny, nebo i nepříjemné otoky. Kopřivka má proto vliv na jeho každodenní činnosti – člověk se může hůře soustředit, špatně spát nebo se cítit velmi unavený a psychika neskutečně trpí.

Pomohly až kortikoidy

Což potvrzuje i příběh čtyřicetileté Aleny, která se s kopřivkou ve větším rozsahu setkala v zimě. Vyšla si na delší procházku, kde velmi prochladla, a tak se při příchodu domů chtěla zahřát v horké sprše. Chvíli poté, co vylezla ze sprchy, jí po těle vyskákala kopřivka, která se víc a víc šířila. Svědění celého těla bylo nesnesitelné. Ačkoliv se snažila nedrbat, nešlo to vydržet.

Celou noc nespala a hned následující den vyhledala lékaře, který si ale nevěděl rady a dal jí jen běžná antihistaminika, která sice na pár minut zmírnila svědění, ale problém jinak neřešila. Po týdnu byla Alena už absolutně vyčerpaná, kopřivka neustupovala, kvůli svědění dokázala spát jen pár minut, většinu nocí prochodila. Po týdnu se tedy paní Alena obrátila na alergologa, který jí doporučil léčbu kortikoidy. Brala několik dní vysoké dávky těchto léků a až poté začala kopřivka ustupovat. Ještě několik týdnů trvalo, než kopřivka zcela vymizela.