Většina lidí totiž ani v dnešní době neví, na co všechno má ze zákona nárok a v případě nespokojenosti, kde hledat pomoc.

Vznikem Kanceláře ombudsmana pro zdraví se tak rozšířily možnosti občanů domáhat se řešení sporů o úhradu péče, o její poskytnutí či kvalitu. „Jsme připraveni s pomocí právních poradců a pacientských spolků ujmout se jakéhokoli případu a podat propracované a nezávislé doporučení,” upozorňuje zřizovatel této nezávislé instituce MUDr. Martin Jan Stránský, M. D., FACP.

„S domáháním práv nemocných máme již zkušenosti. Vyhráli jsme například spor, díky němuž se pacienti s roztroušenou sklerózou dočkali léčby i její úhrady, která jim byla nemocnicí odmítnuta,” dodává Stránský.

Pro koho je určena pomoc

Pro jednotlivce, firmy, spolky, nadace, lékaře a další zdravotníky, stejně jako zdravotnické zařízení. Veškeré poradenství je přitom bezplatné.

K podání žádosti je možné využít elektronické formuláře na stránkách www.ombudsmanprozdravi.cz, ale i klasické pošty (adresa Kancelář ombudsmana pro zdraví, Národní 11, 110 00 Praha 1).

Kdy lidé hledají nejčastěji pomoc

Za nejčastější omyly ve zdravotnictví jsou podle zahraničních průzkumů považovány nesprávné diagnózy, zmařené chirurgické zákroky a pak také nestandardní chování ze strany zdravotníků, nerespektování práv pacientů, omezený dialog, ale i vysoký tlak na samotné zdravotníky.

Konkrétní případy z české praxe:

1. Neposkytnutí „drahé“ služby

Lékař – specialista vysvětlil pacientce, že jí již dále není schopen poskytovat nákladnou indikovanou léčbu. Zdravotní pojišťovna jej totiž pokutovala za překročení limitu. Doporučil jí, aby si našla jiného lékaře.

„Zákon neumožňuje lékařům, aby přerušili poskytování zdravotních služeb pacientovi, jehož léčba je nákladná. Pokud neexistuje možnost méně nákladné, ale stejně účinné léčby, pak by si měl lékař u zdravotní pojišťovny zvolenou léčbu obhájit, protože splňuje zákonné podmínky úhrady. Pacient také může stanovisko zdravotní pojišťovny napadnout sám. Rovněž je možné požádat zdravotní pojišťovnu o mimořádnou úhradu péče jinak nehrazené s odůvodněním, že jde o jedinou možnost péče v souladu s § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Na pojišťovnu lze i podat stížnost u ministerstva zdravotnictví,” radí ombudsman pro zdraví.

2. Osudově chybná diagnóza

Lékaři ozařovali pacientku s rakovinou. Žena však místo toho trpěla vzácnou Wegenerovou granulomatózou, která ji postupně ničila ledviny. Když se na chybu přišlo, žena již nemohla postoupit transplantaci v důsledku ozařování.

„Vzhledem k vážnému poškození zdraví s důsledkem předpokladu zkrácení života, které chybná diagnóza způsobila, bylo logickým řešení obrátit se na soud,” upozorňuje ombudsman.

3. Pacient jako objekt

Gynekoložka poslala těhotnou ženu na ultrazvuk do nemocnice. Zde bylo bez jejího souhlasu přítomno pět studentů, kterým lékařka oznámila, že plod je malý a mrtvý. S vyšetřovanou ženou nehovořila. Sestřička jí pak poslala na kyretáž. Druhý den byla žena bez informací propuštěna domů. Při kontrole po 14 dnech objevila ženina gynekoložka v děloze zbytky plodu.

„Za lékařské pochybení může pacient žádat náhradu nákladů spojených s léčením, ztrátou výdělku, bolestí a ztížením společenského uplatnění. Pokud řešení nebude úspěšné, lze se obrátit na zřizovatele nemocnice, například kraj, či se dovolávat svého práva soudně,” upozorňuje na možnosti řešení ombudsman.

4. Porušení práv zdravotníků 

Pacient opakovaně zanedbával kontroly u lékaře, na které byl objednán a předepsané léky užíval sporadicky.

„Při úmyslném a soustavném nedodržování navrženého individuálního léčebného postupu, s nímž pacient souhlasil, může lékař (nebo zdravotnické zařízení) péči o pacienta ukončit. Nesmí tím však dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta,” vysvětluje ombudsman.

Práva pacienta
V České republice je všem pacientům garantována stejná zdravotní péče. Nikde vám nemohou odmítnout stejnou léčbu, která je indikována pro vaši diagnózu a dostávají ji pacienti jinde.
Když nerozumíte tomu, co vám sděluje lékař či zdravotnický personál, máte právo ptát se a chtít lepší vysvětlení.
Můžete si svobodně zvolit nejen svého praktického lékaře, zubaře či gynekologa, ale jakéhokoli lékaře. (Pokud to váš zdravotní stav dovolí.)
V případě, že nesouhlasíte s léčbou, můžete ji odmítnout. To neplatí v případě nutné a neodkladné péče.
Máte právo získat kopii nebo výpis ze své zdravotní dokumentace a dalších materiálů, které souvisejí s vaším zdravotním stavem. Na totéž má právo zákonný zástupce nezletilých, opatrovník osob s omezenou svéprávností či osoba blízká.
Recept vám může vystavit kterýkoli lékař, ale pokud nemá smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou, budete si hradit léčiva sami. Toto neplatí v případě nutné a neodkladné péče, kdy jsou pojišťovny povinny recepty proplatit v plné výši.
Nezletilý či osoba s omezenou svéprávností mají právo na to, aby s nimi v nemocnici byl nepřetržitě někdo blízký.
Sanita se musí k nemocnému dostat v limitu 20 minut.
Máte právo, aby vás lékař předem informoval o tom, kolik stojí nejen zcela nehrazené, ale také částečně hrazené zdravotní služby z veřejného zdravotního pojištění a o tom, jak je budete platit.
Máte právo kontrolovat, co bylo hrazeno z vašeho účtu u zdravotní pojišťovny.
Povinnosti pacienta
Vaší povinností je dodržovat navržený individuální léčebný postup.
Musíte se řídit vnitřním řádem zdravotnického zařízení.
Vaší povinností je uhradit poskytovateli cenu zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které vám byly poskytnuty s vaším souhlasem.
Musíte pravdivě informovat ošetřujícího zdravotnického pracovníka o dosavadním vývoji zdravotního stavu, včetně informací o infekčních nemocech.
Musíte sdělit ošetřujícímu zdravotnickému pracovníkovi, zda užíváte nějaké léčivé přípravky, včetně návykových látek.
Musíte ošetřujícího zdravotnického pracovníka informovat o zdravotních službách poskytovaných jinými zdravotnickými zařízeními.
Během hospitalizace nesmíte požívat alkohol nebo jiné návykové látky.
Na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře je v odůvodněných případech vaší povinností podrobit se vyšetřením za účelem prokázání případného vlivu návykových látek.
Na základě výzvy jste povinni prokázat svou totožnost občanským průkazem (neplatí při poskytování neodkladné péče).
Ve zdravotnických zařízeních platí zákaz kouření.