Článek
Transplantaci v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) podstoupil Rudolf Sekava 23. října 1984 jako třetí pacient. Bez ní by mu zbývalo pár měsíců života. Dva roky před operací kvůli nemocnému srdci nastoupil do invalidního důchodu. Ještě teď si živě vybavuje, jaké měl z transplantace obavy a zpočátku se jí bránil. Nakonec souhlasil.
Na dobu před 30 lety vzpomíná dodnes i jeho manželka Jaroslava. "Zrovna mi umřel tatínek, zařizovala jsem pohřeb a večer mi volali, že manžela vezou na sál. Navíc byl i syn zároveň také v nemocnici. Měla jsem toho během týdne hodně najednou," připomíná si nelehké životní období. Když jí po operaci volali z nemocnice, že může přijet, nespala celou noc a do Prahy jela s obavami. O to větší měla radost ze zjištění, že operace se podařila.
Cítil jsem, jak se do mě znovu vrací život ve zcela jiné kvalitě.
Úspěšná transplantace srdce, jehož dárkyní byla mladá žena, vrátila Sekavu do běžného života. "Tělesné orgány, které dříve kvůli špatně fungujícímu srdci nebyly prokrvené, a proto ochablé, najednou začaly ožívat. Cítil jsem, jak se do mě znovu vrací život ve zcela jiné kvalitě," vzpomíná Rudolf Sekava po třech desetiletích. Po necelém roce od transplantace ve svých 49 letech se vrátil za katedru. Vydržel tam až do svých 71 let.
Běžné starosti starých lidí
Denní program má nyní poměrně jednoduchý. "Blíží se mi osmdesátka, na všechno potřebuju víc času, nejsem tak pohyblivý jako dřív. Zlobí i pohybové ústrojí, bolí záda, ale to jsou běžné starosti starších lidí," říká s úsměvem. Denně chodí s manželkou nakupovat a pomáhá s vařením. Po obědě se chvíli prospí. Chodí do knihovny, pod okny občas okope růže, s fyzickou aktivitou to nepřehání. Jednou za čtyři měsíce jezdí na kontrolu do IKEM. Naposledy minulý týden. Jezdí tam prý s pokorou a vděčností. Díky lékařům získal 30 let života navíc.
"Jsem velkým dlužníkem neznámé dárkyni. Jediné, co ale můžu udělat, je zapálit o Dušičkách svíčku navíc a vzpomenout si. To je všechno," říká Sekava s pohnutím.
První úspěšná transplantace srdce nejen v bývalém Československu, ale v celém tehdejším východním bloku se odehrála 31. ledna 1984. Prvním pacientem byl Josef Divina. Operace mu prodloužila život o 13 let. Na první výměnu srdce se tým lékařů připravoval dlouho. Počátkem roku 1984 k ní dostal svolení socialistického ministra zdravotnictví. První zákroky nezůstaly jen výjimečnou senzací, ale před třemi desítkami let zahájily systematický program. Od té doby se v IKEM uskutečnilo už kolem tisícovky transplantací srdce.